Tato cesta se v zimním období neudržuje. (I)

31. října 2014 v 13:48 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Tato cesta se v zimním období neudržuje. (I)

This is Russia. And welcome to Nopeland.


Tě péro, kočičky. Stalo se toho tolik, že nevím, jak psát, co všechno zaznamenat, a co se všechno ještě semele. Jisté je, že jsem na začátku září úspěšně složila poslední zoušku ze syntaxe. Bylo to nečekané drama. Osudovou chybu, že jsme tam jen dvě, mám jediný pokus a musím to dát a on se na nás bude soustředit, jsem si uvědomila až ve chvíli, co jsem složila primitivní testík a přišlo se k ústní. Foxová mi zemdlévajícím hlasem sdělila, že samozřejmě musím jít první. Spokla jsem hořčík a šla dovnitř. Opsala jsem všechno a byla spokojená. Když mě začal dusit na jiných otázkách a zabíhal do detailů, který v těch skriptách snad ani nebyly, dostala jsem regulární strach, ale snažila se zůstat chladnokrevná. Periferně jsem viděla Foxovou, jak bledne a mlčky zhodnotila, že mě asi odepsala, poté, co jsem se zamotala do volně připojeného shodného přívlastku a vařila z čisté vody. Modlila jsem se celkem za cokoliv, jen abych nemusela opakovat předmět. Když se mě zeptal, jestli si budu navždy pamatovat jistý složitý ruský název pro už nevímco, bezmyšlenkovitě jsem odkývala ano a doufala, že to bude aspoň rychlý. Když řekl, že pokud si to zapamatuju, dostanu A, v duchu jsem sklonila hlavu před neviditelným bohem spravedlnosti a s bušícím srdcem vyběhla ven.
 

Podej mi magnézium, Rišáre.. (III)

9. srpna 2014 v 4:14 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Podej mi magnézium, Rišáre.. (III)


Zbývaly poslední dvě hovnozkoušky. Díky mé neochvějné schopnosti očíhnout terén opět dvě nejtěžší. Každý ráno jsem s mokrým ručníkem na hlavě sepisovala taháky do syntaxe a snažila se najít seznam knih, který by byly co nejkratší a ideálně jsem je měla doma. Páchala jsem šílené výpisky, vůbec nevěděla, jestli to k něčemu bude, nebo to bude zase na hovno jako půlka věcí, co dělám na MF. Spoléhala jsem na poezii, u níž by si neměl myslet, že si zapamatuju všech sto básní ze sbírky Z plamene a jasu, to přece nejde. Neměl si by si to myslet, Laro? Ale samozřejmě, že si to myslet může a se vší pravděpodobností to taky udělá. Potom zamáváš kapesníčkem a zapadneš po hlavě do pivnice k Ričrdovi, odkud tě nevyhodí ani zavíračka. Suše jsem tam narvala Jesenina a dokonce vydávala každou minikrátkou poému Puškina jako samostatně vydané dílo. Byl to risk, ale už mi to bylo šumák. Když jsem si pročítala otázky z prvního termínu, bolestně jsem si uvědomovala, že jsem z knihy, o níž byla moje práce, přečetla asi 50 stran. Ostatních 1000 se mi dařilo okázale ignorovat. Pezzo di merda.

Podej mi magnézium, Rišáre.. (II)

11. července 2014 v 1:43 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Podej mi magnézium, Rišáre (II)



Ráno před zkouškou z dojče jsem byla v opravdu peprné náladě. Z přeložek se 3. a 4. pádem jsem bezpečně věděla jen ohne + akuzativ, a to jen proto, že se mi v mozku vytrvale přehrávalo Ohne dich. Článek na rozbor se naučil nedal a abych se učila všechna slovíčka z lekci o berlínské zdi mě ani nehlo. Několikrát jsem se hluboce zamyslela nad tím, co bych tam dala já, kdybych to učila. Aspoň jsem zdárně odkalkulovala, kdy pozřít paralen, aby za půlhodinu zabral a já přišla s relativně čerstvým mozkem. Dokázala jsem se ještě usmát, když jsme dostali dva malé čokobonbóny, aby se nám lépe myslelo, ale podle mě to bylo spíše na uklidnění hysteráků. Rozhodla jsem se, že je uchovám na pozdější doby a s kyselým úsměvem si nechala podat test. Drapla jsem třetí stranu a co nejrychleji vyplnila všechny tvary na perfektum, präteritum a přítomný čas, protože jsem pojala vážné podezření, že by se mi mohly o minutu později totálně vykouřit z hlavy. U článku jsem zůstala fascinovaně zírat na zadaní, ostatní přesně věděli, o co jde, kdy se to stalo a co tam padlo, já jsem se v duchu hájila slovem medievistka a zasvěceně jsem přikyvovala, že taky vím. Bylo to poprvé, co jsem si přečetla, že Kennedy přijel do Berlína, řekl Ich bin der Berliner a všichni kolem lehli a nehráli.
 


Podej mi magnézium, Rišáre.. (I)

5. července 2014 v 19:05 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Podej mi magnézium, Rišáre..


Pozdává se mi, že je čas napsat nový díl kroniky laršérismu, i když to tady nikdo nečte, což je naférovku dobře, abychom zmapovali, jak žije Laritka Laršér, co ji všechno sere, nesere a co stihla s větší či menší úspěšností podělat za poslední měsíce. Minulý text končil mírnými opojnými stavy z uvolňující se vodky, četbou Lermontova a chutí začít zase kouřit. Samozřejmě, mohla jsem si nalhávat, co jsem chtěla, ale čaptoš s Lorenzovou mě nehorázně srali, v hlavě jsem je zabila během pěti minut desetkrát, z toho deseti různými způsoby. Takže jsem si naordinovala pravidelné dávky této dvojice, aby neměli ani ponětí, co se mi honí hlavou.

Malinalli Tenépal: La lengua de Cortés (II)

1. července 2014 v 13:47 | Larisa Laršérová |  (Ne)známé osudy

Malinalli Tenépal:

La lengua de Cortés (II)


S počtem dobytých území rostl počet dívek, které poražení vládci přenechali Cortésovi. S těmito ženami měl Cortés řadu potomků, ale žádná z nich nedosáhla postavení Malinalli. O vztahu Cortése a Malinalli se vede množství spekulací, podle nichž nebyl zdaleka tak výrazný a důležitý a jeho hloubka je jen výmyslem romantiků. Buď jak buď, Malinalli byla Cortésovi věrná a oddaná. Bernal Díaz del Castillo, který Cortése doprovázel, vzdal ve svých pamětech hold její odvaze a statečnosti, jež prý převýšila odvahu lecjakého muže, její kráse, vznešenosti a chytrosti.


Děvče z chininu. C20H24N2O2.

6. dubna 2014 v 23:27 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Tady Děvče z chininu. C20H24N2O2.

Aquarius woman can never be tied down, she is free as a bird.. (II)

Snídám bonboniéru a Amundsenku. Good.


Jsem ráda, že se mi podařilo definitivně si ujasnit priority. Zatímco jsem přijala s ledovým klidem fakt, že se mi zvířecky plete präteritum a perfektum, ještě jsem nešáhla na slovíčka, mám za úkol napsat rekorních osm übersexy seminárek a většinu z nich ještě ústně přednést, z čehož se mi obvykle podlamují nohy měsíc dopředu, přestala jsem otvírat obě části cvikas a neseru jenom na jednu, jak jsem si zvykla v minulým semestru, takže celá mother filda mě nechává naprosto stoickou, když jsem po nocích čuměla na BNP Paribas Open, málem jsem vzteky rozkopala boční šuplík psacího stolu, protože Rišárdo totálně vyhořel.

Aquarius woman can never be tied down, she is free as a bird..

27. března 2014 v 15:49 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Aquarius woman can never be tied down, she is free as a bird..

So am I.


To je chuť štěstí. Nosit ženský oblečení, aby bylo už zdálky vidět, že jsem baba, procházet se sama kdekoliv a kamkoliv. Sukni, silonky a takový sračky. V té chůzi je síla, volnost. Jít kam chci a nezastavovat se. Nepokoušejte se mě chytit. Jsem jako Aleko a Lujko Zobar. Nejvíc si cením svobody. Začínám se mít ráda. Přestávám chytat depky, že jsem taková, jaká jsem. Postupně mizí podivný afekt, který mám vedle jedné homoSlovenky, protože jí podle všecho připadám jako barbína. Je mi už celkem fuk, co si myslí, protože když se voblíknu do Šutru, zapadnu tam jako ulitá a přechlastám ji i na půl plynu. Být svá a voni prostě přilezou. Přilézají. It works, bloody yes. I kdyby byla baba sebekrásnější, do rohu pro ni nikdo nepřijde. Srát na to a jít pařit sama. To je klíč. Cynismus mi samozřejmě zůstal. Ten mi sebrat, přestanu to být já.

Laritina krémová zeleninová polívka s adžikou

10. března 2014 v 0:12 | Larisa Laršérová |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

Laritina krémová zeleninová polívka s adžikou

Jdem vařit, mittens!



Můžete si mě vzít, umím uvařit polívku, která tvoří základ na každém stole. Má to akorát háček, totiž že já si možná nebudu chtít vzít vás - jsem obecně na představu svatby docela skoupá, za poslední roky bych si navykla akorát tak na Mrs. Bjørndalen. M. má dovolení mi říkat Paní Rodžerová, což kvituji s velkým nadšením nejvíc ve chvíli, kdy do sebe v letu hazím nudle od zeleninovýho Bistra a v duchu pláču nad tím, kdyby mě asi tak pan Rodžer viděl, čím se živím, protože mám akutní hlad a není po ruce Kim Chi. Pšenici jsem málem zabila, když na mě zařvala na obědě přede všemi Lady C. a já jsem jí ani nemohla vrazit do krku vidličku. O těchto snahách se nesmí nikdo dozvědět, objekt mých zajmů je ženatý, opět. A ještě u Rišára bych si nechala říct. I když by neubíjel mé konkurenty originálním výtiskem Les Amours jaunes z hřbetu polodivokého vraníka. I tak bych ho chtěla. Samozřejmě. Zase jsem skončila u Rišára, i když jsem původně chtěla vařit.

Káva studená jako Mesijého srdce.. and when the samba played (III)

10. února 2014 v 0:05 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Káva studená jako Mesijého srdce.. and when the samba played (III)

Ať žije matička Francie a strejda Argentinec!


Po několika dnech se mi pozdávalo, že moje znalosti španělštiny jsou větší než znalosti ruštiny.
Bylo to na ručník. Kolem čtvrté odpoledne mi každý den docházelo, že bych měla něco dělat. Ale vždycky jsem nasadila jen tenhle výraz:
Polib si!



Káva studená jako Mesijého srdce.. and when the samba played (II)

7. února 2014 v 16:13 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Káva studená jako Mesijého srdce.. and when the samba played (II)

Chladnokrevnost! O tom to celý je.



Základní pravidlo zní: ať se děje cokoliv, buď chladnokrevný. Potom půjde všechno. V případě největších krizí jen nasaď na zlomek výraz Scarlett O'Hary, když konečně přijel Ashley, skočil na nádru na Melanii a Scarlett tam nechali stát jako sloup. Zhnusené pozdvihnutí obočí, v duchu řečené dafuq? a pokračujeme dál s hraným úsměvem. Život je divadlo a nehraje podle Pilcherový. In Joy and Sorrow!

Kam dál