Carevna Marie Alexandrovna (I)

29. června 2010 v 14:59 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Alexandr II. a jeho rodina

Marie Alexandrovna

(1824 - 1880)

Marie Alexandrovna

Princezna Maxmiliána Vilemína Augusta Sofie Marie Hesensko-Darmstadtská (německy Maximiliane Wilhelmine Auguste Sophie Marie von Hessen und bei Rhein) se narodila 8. srpna roku 1824 v německém Darmstadtu. Její matkou byla Vilemína Louisa Bádenská a otcem pravděpodobně komoří August Ludwig von Senarclens-Grancy, s nímž Vilemína udržovala poměr od roku 1820. Její zákonitý manžel, Ludvík II. Hesenský, však malou Maxmiliánu uznal jako svoji dceru, aby se vyhnul skandálu a pohoršení před evropskými vládnoucími rody. Bylo mu víc než jasné, že není jeho dcera. Čtyři roky před jejím narozením došlo v manželství Ludvíka a Vilemíny k rozkolu. Zapříčinily jej Ludvíkovy časté milostné zálety, které Vilemína odmítala dále trpět, opustila společný palác a usadila se na zámku v Heiligenbergu, kde žila s von Senarclens-Grancym.


Vilemína Bádenská
Vilemína Bádenská «

Ludvík II. Hesenský
Ludvík II. Hesenský «

Malá Maxmiliána naštěstí neměla ani tušení, kolik skandálů se vyrojilo po jejím narození. Prožila klidné, relativně šťastné dětství. Pod přísným dohledem vychovatelek studovala literaturu, francouzštinu, dějiny a výtvarné umění.
Jejím nenápadným životem otřásl rok 1838, kdy jí bylo právě čtrnáct let. V tento rok totiž vyrazil ruský carevič Alexandr Nikolajevič na cesty po Evropě, aby si mezi mladými princeznami a vévodkyněmi vybral svoji budoucí manželku. Mladý Alexandr byl velmi pohledný a těšil se velké přízni žen. Navštívil Itálii, Rakousko, Prusko a malá německá knížectví, ale nikde nenašel dívku, kterou by si zamiloval. Při svých cestách po Německu se na jeden večer zastavil v Darmstadtu. Neočekával, že by zde potkal někoho zajímavého. Hesenská princezna nebyla na seznamu vhodných kandidátek: byla jednak příliš mladá a zvěsti o jejím neurozeném otci se roznesly i do dalekého Ruska. Návštěvu Darmstadtu Alexandr zakončil v divadle. A tam ji spatřil..

Křehká, modrooká Maxmiliána jej okamžitě okouzlila. Svou jemností mu připomněla milovanou matku Alexandru Fjodorovnu. Svému otci, caru Mikuláši I., poslal následující dopis: "Zde, v Darmstadtu, jsem potkal dceru vévody Ludvíka, princeznu Marii. Od prvního okamžiku mě zcela očarovala. Když dovolíte, drahý otče, po návštěvě Anglie bych se rád znovu vrátil sem."

mladá Marie Alexandrovna
Mladá Maxmiliána «

Než stihl car synovi odepsat, opustil Alexandr Darmstadt a zamířil do Anglie. Původní krátká návštěva se protáhla. Alexandr se totiž seznámil s mladou královnou Viktorií. Viktorie, tehdy dvacetiletá, si ruského careviče získala svou bezprostředností, elegancí a vtipem. Donchuán Saša rázem zapomněl na Maxmiliánu a zcela propadl kouzlu britské panovnice. Druhý den po jejich prvním setkání se spolu vypravili do divadla, kde měli strávit přestávku ve společné lóži (v dnešní době je to zcela normální jev, ale na 19. století to byl čin naprosto nevídaný). Mikulášovi vyzvědači vše zmapovali a informovali cara, že spolu mladá dvojice tráví příliš mnoho času a povahově tvoří ideální pár. Citace z Viktoriina deníku: "Opravdu jsem se do velkoknížete zamilovala, je to krásný a okouzlující mladý muž. Tancovali jsme spolu čtverylku.. Až do pěti jsem nemohla usnout."

Alexandr II.
Alexandr Nikolajevič «

Pro Mikuláše byla Viktorie krajně nebezpečná. Měl strach z inteligentních žen a navíc si nedokázal připustit, že by se jeho syn vzdal ruského trůnu a stal se otrokem nějaké Angličanky. Raději ať si vezme pochybnou hesenskou princeznu! Dopis, který zamilovanému Sašovi poslal, byl ďábelsky stručný: "Vrať se okamžitě zpátky do Darmstadtu a přestaň se tam chovat jako cucák."
1. května 1838 se královna s Alexandrem rozloučila a on jí věnoval svého psa Kazbeka. Alexandr měl prý prohlásit: "Není slov, jimiž bych mohl své city vyjádřit." Viktorie ho chápala, rozuměla situaci, v níž se ocitl. Nikdy více se spolu nesetkali, královna si nechtěla více připustit, že ji odsunul na druhé místo za nějakou Maxmiliánu..

Saša, stále poněkud roztrpčený a truchlící po Viktorii, přistoupil na návrh sňatku s Maxmiliánou. Po několikaměsíčních přípravách se v srpnu 1840 hesenská princezna rozjela do Ruska, v prosinci téhož roku přijala pravoslavnou víru a stala se velkokněžnou Marií Alexandrovnou. Svatba proběhla 16. dubna 1841.

Hlavním úkolem manželky následníka trůnu bylo mu zajistit mužské potomky, toto poslání hesenská princezna zvládla na výbornou. Marii Alexandrovně a Alexandru Nikolajeviči se narodilo osm dětí (dvě dcery a šest synů):
Alexandra Alexandrovna (* 18. srpna 1842)
Mikuláš (Nikolaj) Alexandrovič (* 20. září 1843)
Alexandr Alexadrovič (* 10. března 1845) - budoucí car Alexandr III.
Vladimir Alexandrovič (* 22. dubna 1847)
Alexej Alexandrovič (* 14. ledna 1850)
Marie Alexandrovna (* 17. října 1853)
Sergej Alexandrovič (* 29. dubna 1857)
Pavel Alexandrovič (* 3. října 1860)

Časté porody a vlhké klima Petrohradu se na hubené velkokněžně rychle podepsaly. Marii Alexandrovnu stíhaly nemoci, hubla a bledla. Pomalu ji stravovala tuberkulóza, ale ona nedávala nic znát. Byla stále stejná - laskavá, mírná, vlídná a schopná kdykoliv odpouštět.

Pro jemnou Marii navyklou na nenápadný život v Darmstadtu nebyl příchod na velkolepý ruský dvůr vůbec jednoduchý. Ale zvykla si. Musela. Zejména v prvních letech na ruském dvoře byla Marie velmi oblíbená a její salónek byl téměř neustále plný hostů a štěbetajících dvorních dam.
Jedna z nich, Anna Fjodorovna Ťutčevová, na ni vzpomínala takto: "Vyrůstala v osamění na zámku v Heiligenbergu, kde zřídka vídala svého otce Ludvíka (Anna si nedovolila poznamenat, jak to nejspíše bylo s Ludvíkovým otcovstvím a snažila se zachovat dekorum). Byla vyděšená a neznalá světa. A ve čtrnácti ji najednou odvedou na nejoslnivější, nejbohatší a nejmarnivější dvůr celé Evropy. Řekla mi, že kolikrát po dlouhém úsilí a překonávání ostychu a rozpaků, v osamění své ložnice nedokázala zadržet proud slz a celé noci plakala.
Když jsem ji poprvé spatřila, bylo jí osmadvacet. Vypadala však o mnoho let mladší, ve čtyřiceti vypadala na třicet. Byla velmi štíhlá a křehká, takže na první pohled se nezdála být příliš krásná. Nebyla typem oslňující krasavice, měla v sobě eleganci, něžnost a zvláštní půvab a milosrdenství, jaké jsem viděla na obrazech madon Albrechta Dürera. Měla nádherné vlasy, pomněnkové oči, které hleděly na svět trochu vylekaně, a jemnou bledou pleť. Brada jí poněkud ustupovala dozadu, což narušovalo její jinak krásnou tvář. Rty měla tenké, zřídkakdy se smála. Jen vyjímečně jí tváří probleskl ironický úsměv, že všemu rozumí, že všechno chápe."

Anna Ťutčeva
Anna Ťutčeva «

3. března 1855, po smrti Mikuláše I., se moci chopil nový car Alexandr II. a Marie Alexandrovna se stala carevnou veškeré Rusi.

Marie Alexandrovna
Marie Alexandrovna v ruském kroji «

Konec I. části
ZDROJE: 1., 2., 3., 4.
* autorem úvodního, a snad nejslavnějšího, portrétu Marie Alexandrovny je německý malíř Franz Xaver Winterhalter, obraz byl namalován roku 1857. Winterhalter proslul svými portréty šlechtických a panovnických rodin druhé poloviny 19. století. Jeho zdroj «
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama