Červenec 2010

Ruské impérium: Stvoření teroru (III)

21. července 2010 v 10:08 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Z historie ruského terorismu

STŘÍLELO SE NA CARA!

Bylo 4. dubna roku 1866 kolem třetí hodiny odpoledne. Car se zrovna procházel po Letním sadu v doprovodu své neteře Marie a synovce Mikuláše Leuchtenbergských (děti jeho sestry, velkokněžny Marie Nikolajevny). Okolo čtvrté jejich procházka skončila a car zamířil k připravenému kočáru, který na něj čekal na Něvském nábřeží, hned u plotu Letního sadu. Kolem brány hlídkoval dav, který každodenně sledoval, jak car vychází ze sadu. Nic tedy Alexandru II. nepřišlo podezřelé. V okamžiku, kdy se car chystal usednout do kočáru, ozvala se rána. Někdo vystřelil z pistole. Všichni se ohlédli po panovníkovi: ten byl v pořádku, kulka jej minula. Ze zmateného davu před bránou vyběhl vysoký muž v kabátu a dal se rychle na útěk. Mířil k nedalekému mostu. Četníci, kteří předtím hlídali Alexandrův kočár, se okamžitě rozběhli za ním. Atentátníka chytili během několika minut a vyrvali mu z roky pistoli. Podle svědectví okolo stojících lidí neustále opakoval: "Kamarádi, ach kamarádi moji! Vždyť já jsem střílel i kvůli vám."

Karakozův výstřel
Výstřel Dmitrije Karakazova «

O ruské vlajce

16. července 2010 v 22:44 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

Ruská vlajka (Флаг России)



Ruské zákony vlajku popisují jako obdélníkovou tkaninu, jejíž strany jsou v poměru 2:3 (v letech 1991 až 1993 platil poměr 1:2. Tento poměr a stejné pořadí barev jako Rusko dnes používá Podněsterská republika). Tvoří ji tři stejně velké vodorovné pruhy - bílý, modrý a červený. Barvám ruské vlajky je přičítáno mnoho různých významů, v podstatě si pod nimi každý může představit co ho napadne, žádný oficiální výklad o významu barev totiž neexistuje.

Ruské impérium: Stvoření teroru (II)

13. července 2010 v 16:14 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Z historie ruského terorismu

CAR OSVOBODITEL - 2. INTERMEZZO

Po smrti Mikuláše I. na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Alexandr II.. Téměř čtyři desetiletí stál v pozadí za svým otcem, téměř čtyři desetiletí byl jen následníkem trůnu. Nyní, když z Mikulášova stínu vystoupil, zahájil v Rusku vlnu reforem jakou nezažilo od velikého cara Petra I.. Zavlála naděje, že vše bude dobré. S Alexandrovou vládou se pojí dvě slova: glasnosť (veřejná informovanost) a tání. Tání ledů cenzury a útlaku.

Alexandr II.
Alexandr II. Osvoboditel «

Roku 1856 musel Alexandr ukončil Krymskou válku a dojednat v Paříži pro Rusko velmi potupný mír, jenž znamenal ztrátu strategických přístavů u Černého moře a odebrání Besarábie. Když byla válka skončena, přišel čas reforem. Tou nejdůležitější bylo zrušení nevolnictví. Car věděl, že "když neosvobodí rolníky shora, osvobodí se sami zdola", ale stále váhal. Byl to riskantní krok. Jak správně prohlásil spisovatel Nikolaj Černyševskij: "Od zdola až nahoru samí otroci." Takto Alexandrovo liberální Rusko fungovat nemůže, car se musel rozhodnout.

19. února 1861 podepsal Manifest o zrušení nevolnictví, jedním pohybem pera propustil poddané. 20 miliónů rolníků se naučilo vyslovovat jeho jméno s přídomkem Osvoboditel.
Slavnostní vyhlášení proběhlo v neděli 5. března. Lid se shromáždil u zdí paláce, do ochraptění provolával Alexandrovo jméno. I budoucí teroristé a jejich přívrženci se modlili k carovým ikonám. Kníže Pavel Kropotkin, který bude později vést jednu z revolučních frakcí, prohlásil: "Vnímal jsem to tehdy tak, že kdyby někdo spáchal atentát na cara, budu ho krýt svou hrudí."
Přesto tento čin, který Alexandra II. pasoval do role ruského Lincolna, způsobil jeho pád..

Jak to všechno začalo..

10. července 2010 v 19:36 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  La vie de Larisa Larcher

Pohádka pro malé rusofily, aneb:

jak to všechno vlastně začalo..


Novospasskij monastyr v Moskvě «

Zájem o historii si dnešní mladý člověk spojí nejspíš s nějakým napůl vyschlým staříkem, který nemá na práci nic jiného, než se pitvat v událostech dávno minulých a potom z nich vyvozovat nepochopitelné rozumy. Mě historie fascinuje a myslím, že má co nabídnout. Nemyslím teď ono biflování dvaceti stránek na písemku z dějepisu, stovek letopočtů a jmen, které vás nezajímají a nepozorovaně se vám vykouří z hlavy pár hodin po napsání testu. Někdy se zlotřile vykradou už písemkou. Takovéhle biflování je podle mě k ničemu a staví historii do role nenáviděného školního předmětu. Ale najdou se lidé, pro které jsou dějiny víc než jen hodiny ve škole. Berou je jako koníčka, mimoškolní aktivitu, zálibu, kdy si hledají informace jen o tom, co je zajímá. Třeba ruskou historii, Napoleona nebo gotický šerm.
Jakýsi neznámý myslitel prohlásil, že
poznání minulosti je klíčem k budoucnosti a národ, který nepochopí svou vlastní historii, je odsouzen k tomu, aby ji zopakoval. Po několika letech jsem dospěla k názoru, že je to pravda. Aby člověk pochopil, co přinesou nejrůznější -ismy, objeví v minulosti, jak fungovaly jemu podobné. Zkrátka a dobře si myslím, že není od věci znát pár věcí z historie. Ne všechny (to snad ani není možné), ale něco málo.

Ruské impérium: Stvoření teroru (I)

10. července 2010 v 13:26 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Z historie ruského terorismu

Ruské impérium - stvoření teroru

Ruské dějiny 19. století jsou dobou nesmírně zajímavou, jsou érou revolucí, reforem a válek. Zejména válečné konflikty, do kterých bylo Rusko zapleteno, přitahují pozornost historiků a tím pádem i veřejnosti. My raději necháme Napoleona dál pochodovat vypálenou zemí a zaměříme se na jinou věc: revoluční organizace a zrození terorismu. Povíme si něco o hnutích Zemlja i volja a Narodnaja volja, seznámíme se s jejich hlavními idejemi, řekneme si něco o hlavních představitelích a vůdčích osobnostech, doplníme to několika důležitými historickými událostmi a zlomy a především rozebereme jejich historii od prvních studentských bouří po sérii atentátů na cara Alexandra II..

Počátky ruského terorismu nejsou příliš zmapovaným úsekem dějin, takže si i dnes můžeme tak trochu zahrát na objevitele a ponořit se doby před sto padesáti lety, kdy se v Rusku strhla lavina odboje a násilí, která svrhla impérium, skoncovala s dynastií Romanovců a přivedla Rusko tam, kde je dnes. Ani v Evropě, ani v Asii. Někde na pomezí..

Velkokněžna Alexandra Alexandrovna

3. července 2010 v 20:14 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Alexandr II. a jeho rodina

Velkokněžna Alexandra Alexandrovna

& jedno prokleté jméno

(1842 - 1849)

Alexandra Alexandrovna «

V každé slavnější šlechtické rodině se po staletí táhnou rodové legendy a pověsti. Můžeme tak objevit i pověsti o nešťastných jménech, které nosí smůlu. Tak jako děsí britskou královskou rodinu jméno John, strašilo Romanovce dívčí jméno Alexandra..