Září 2010

Velkokníže Konstantin Nikolajevič (III)

28. září 2010 v 17:49 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Mikuláš I. a jeho rodina
RODINNÁ KRIZE:
Svých šest dětí Kosťa miloval a snažil se jim být dobrým otcem. V roce 1867 se jeho nejstarší dcera Olga provdala za řeckého krále Jiřího I.. Bylo jí tehdy pouhých šestnáct a Konstantin si nepřál, aby v tak nízkém věku opustila Rusko. Byla pořád ještě dítě. Olga Konstantinovna si v Řecku rychle získala velkou popularitu a díky své milé a přátelské povaze ji měli všichni rádi. Svého prvního syna pojmenovala po otci - Konstantin. Ve své nové vlasti byla velmi šťastná, ale právě její sňatek odstartoval vleklou krizi Kosťovy rodiny.

V roce 1867 bylo Konstantinovi čtyřicet. Po neúspěšném pokusu zavést ústavu se Alexandr II. na dlouhou dobu vzdal veškerých pokusů o liberalizaci Ruska. Kosťa se snažil cara přimět, aby pokračoval, ale Alexandr byl tentokrát neoblomný. Bez podpory cara Konstantinův vliv v politice slábl. K moci se prodrali zpátečníci. Kosťa se proto rozhodl, že se bude věnovat hlavně rodině. Po dvaceti letech ve vrcholné politice a práce na reformách, se své ženě Alexandře Josifovně zcela vzdálil. Přestala ho poslouchat a začala se studiem spiritismu a seancí. Jeho problémy ji už nezajímaly. Když se trápila ona, muž ji také neposlouchal a neutěšoval. Tak proč byl měla ona?

Anna Kuzněcova
Balerína Anna Kuzněcovová «

Velkokněžna Alexandra Pavlovna

23. září 2010 v 19:50 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Pavel I. a jeho rodina

Velkokněžna Alexandra Pavlovna

(1783 - 1801)


Velkokněžna Alexandra Pavlovna se narodila 9. srpna roku 1783 v Carském Selu. Jejím otcem byl pozdější ruský car Pavel I. Petrovič a matkou původem württembergská princezna Sofie Marie Dorothea Augusta Luisa (německy: Sophia Marie Dorothea Augusta Luisa von Württemberg), která po konvertování k pravoslavné víře přijala jméno Marie Fjodorovna. Alexandra byla třetím potomkem a nejstarší dcerou carského páru.

Téměř okamžitě po narození byla Alexandra odejmuta z matčiny péče a převezena do paláce tehdy vládnoucí Kateřiny II., která si přála dohlížet na výchovu všech svých vnoučat. Laskavou a mírnou Marii Fjodorovnu vystřídala impozantní carevna Kateřina. Malé Alexandře vybrala jako vychovatelku hraběnku Charlottu Lieven. Dívčina výchova byla velmi přísná. Za nedovřené okno, pomačkaný kapesníček nebo nedostatečně hlubokou poklonu následoval přísný trest. Carevna svým vnoučatům nic nepromíjela a vedla je k absolutní poslušnosti a oddanosti.

Velkokníže Konstantin Nikolajevič (II)

18. září 2010 v 22:34 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Mikuláš I. a jeho rodina
NÁMOŘNÍ REFORMY:
Plány na obnovu ruského válečného námořnictva Konstantin rozjel téměř okamžitě po bratrově korunovaci. V roce 1857 navštívil Anglii a Francii a přivezl si domů archy materiálů o stavbě lodí, strategii boje a moderních zbraních. Dobře si uvědomoval, jak bídně na tom Rusko z válečného hlediska je, a snažil se si s reformami pospíšit. V roce 1857 zahájil razantní přestavbu námořnictva, která měla Rusko vyzvednout na světovou extratřídu.

Na jeho rozkaz byly se seznamu bitevních lodí vyškrtnuty staré dřevěné fregaty, které nahradila moderní plavidla vyrobená z kovu opatřená zbraněmi podle britského a francouzského vzoru. Baltská flotila obdržela osmnáct nových bitevních lodí, dvanáct fregat a sto lodních děl. Tichomořská flotila získala dvanáct obrněných lodí, devět dopravních a čtyři fregaty. Modernizace se částečně vyhnula pouze Černomořské flotile, jejíž fungování silně omezila mírová smlouva z Paříže. Po ztrátě většiny černomořského pobřeží a strategických pevností loďstvo ztratilo na významu. Přesto pro něj Konstantin vyprosil devatenáct nových plavidel, maximum, jaké mu evropské mocnosti dovolily.

Konstantin Nikolajevič 1865
Velkokníže Konstantin v roce 1865 «


Velkokníže Konstantin Nikolajevič (I)

15. září 2010 v 17:39 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Mikuláš I. a jeho rodina

Velkokníže Konstantin Nikolajevič

(1827 - 1892)

Konstantin Nikolajevič

Velkokníže Konstantin Nikolajevič se narodil 9. září roku 1827 v Petrohradě. Jeho otcem byl tehdy již vládnoucí car Mikuláš I. Pavlovič a matkou carevna Alexandra Fjodorovna (před přijetím pravoslaví pruská princezna Charlotta). Konstantin byl druhým nejstarším synem (po careviči Alexandrovi) a v pořadí pátým potomkem carského páru.

Konstantinovo narození bylo přivítáno s velkou radostí. Od roku 1818 (kdy přišel na svět carevič) se carevně narodily tři děti a pokaždé to byla dcera - nejprve Marie, potom Olga a nakonec Alexandra. Carská rodina byla neklidná. Mikuláš měl zatím jen jediného syna, a pokud by carevič nějakou hrůznou náhodou zemřel, nastaly by problémy a tahanice ohledně nástupnictví. Když se narodil Kosťa, byl problém vyřešen.

Jméno pro chlapce vybral sám car, na počest svého staršího bratra a vnuka Kateřiny II. Konstantina Pavloviče. Toho pojmenovala sama veliká carevna, která si vysnila, že se její vnuk stane králem obnovené Byzantské říše. Když se narodil druhý syn i Mikulášovi, pojmenoval ho stejně. I jemu se plán na vzkříšení Byzance velice zamlouval.

Anna Timirjovová: Kolčakův anděl (I)

5. září 2010 v 23:09 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy

Anna Vasiljevna Timirjovová

"Kolčakův anděl"

(1893 - 1975)

Anna Timirjova

..ZATKNĚTE MNE, NEMŮŽU BEZ NĚJ ŽÍT..

Na břehu jednoho ze zákrutů, který na své cestě do Ankary vytvořila ruská říčka Ušakovka, dnes stojí prostý kříž. Žádný honosný památník z šedého mramoru, zhola nic, jen jeden kříž. Označuje místo, kde byl 7. února 1920 zastřelen admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak, jedna z nejvýraznějších postav ruské občanské války. Osobnost Kolčaka dodnes vzbuzuje emoce a rozděluje historiky na dvě znepřátelená křídla. Byl Kolčak geniální stratég, brilantní vojevůdce a zdatný politik, nebo neschopný vyjednavač a krutý diktátor, který si přál ovládnout Rusko? Jeho život obestírají desítky legend, lží a polopravd. Zažil světlé okamžiky, kdy byl oslavován jako hrdina, i černé chvilky, kdy byl zatracován jako tyran. Zažil řadu vítězství i porážek. Měl manželku Sofii, která ho milovala a vychovávala jejich syna.
Ve své kajutě Kolčak ukrýval maličký portrét. Zachycoval krásnou dívku v ruském kroji. Ale nebyla to laskavá Sofie. Z fotografie zhlížela tvář jiné ženy. Byla o devatenáct let mladší než admirál a byla ženou Kolčakova přítele, kontraadmirála Sergeje Timirjova. Pro svou lásku ke Kolčakovi se nechala dobrovolně zatknout a strávila téměř polovinu života v gulazích. Byla to tvář Anny Timirjovové..