Velkokněžna Alexandra Pavlovna

23. září 2010 v 19:50 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Pavel I. a jeho rodina

Velkokněžna Alexandra Pavlovna

(1783 - 1801)


Velkokněžna Alexandra Pavlovna se narodila 9. srpna roku 1783 v Carském Selu. Jejím otcem byl pozdější ruský car Pavel I. Petrovič a matkou původem württembergská princezna Sofie Marie Dorothea Augusta Luisa (německy: Sophia Marie Dorothea Augusta Luisa von Württemberg), která po konvertování k pravoslavné víře přijala jméno Marie Fjodorovna. Alexandra byla třetím potomkem a nejstarší dcerou carského páru.

Téměř okamžitě po narození byla Alexandra odejmuta z matčiny péče a převezena do paláce tehdy vládnoucí Kateřiny II., která si přála dohlížet na výchovu všech svých vnoučat. Laskavou a mírnou Marii Fjodorovnu vystřídala impozantní carevna Kateřina. Malé Alexandře vybrala jako vychovatelku hraběnku Charlottu Lieven. Dívčina výchova byla velmi přísná. Za nedovřené okno, pomačkaný kapesníček nebo nedostatečně hlubokou poklonu následoval přísný trest. Carevna svým vnoučatům nic nepromíjela a vedla je k absolutní poslušnosti a oddanosti.


Malá velkokněžna Alexandra Pavlovna «

"Až do šesti let neměla žádné individuální rysy,", psala Kateřina II. skepticky svému dlouholetému příteli baronu Grimmovi, "ale za poslední půlrok udělala velký pokrok. Zkrásněla, podle postoje a výrazu tváře vypadá starší. Hovoří čtyřmi jazyky, správně píše a pěkně maluje. Hraje na cembalo, tančí, zpívá a snadno se učí. Má podle všeho velmi jemný charakter."
"Alexandra byla velmi hezké děvčátko s velkýma hnědýma očima a kudrnatými popelavými vlasy. Nepatřila mezi oslňující krasavice, ale její jemné, vláčné pohyby, něžný hlas, mírné chování a vznešená chůze nepřestávaly fascinovat." zapsal si jeden součastník.

Vedle příjemného vzhledu velkokněžna prokázala umělecké vlohy, jež zdědila po své matce Marii Fjdororovně, byla velmi muzikální a bystře uvažovala. Ve třinácti už překládala díla z francouzštiny a plynně ovládala němčinu. Tehdy si Kateřina II. uvědomila, že jakkoli byla k dívce v jejím mládí krutá a nepřejícná, Alexandra vyrostla v hotový poklad. Její skromná povaha ji předurčovala do role věrné manželky, navíc byla nejstarší (a tudíž nejperspektivnější) z dcer budoucího cara. Na jejím čele se bude brzy blýskat koruna..

Alexandra ve věku asi sedmi let «

Původně carevna Kateřina plánovala, že by mohla Alexandru provdat do Francie, ale když viděla, jak Francouzi uvěznili krále a rozpoutali revoluci, od tohoto plánu upustila. Kdo ví, čeho by se její vnučka v Paříži dočkala. Ve vlnách nejistoty, které se koncem 18. století převalovaly nad Evropou, ze carevna rozhodla zalovit ve švédských vodách. Pokud by se jí podařilo dojednat sňatek švédského následníka s ruskou velkokněžnou, mohl by jejich svazek udobřit a posílit diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi, které rozbouřila Nystadtský mír. Tato smlouva ukončující vleklou Severní válku byla podepsána v roce 1721. Švédské království ztratilo území Ingrie, Livonska, Estonska a většiny jezernaté Karélie, které naopak získalo Rusko. Švédové se s jejich ztrátou smiřovali jen velice těžko. Nyní by tyto spory mohla urovnat mladičká Alexandra Pavlovna.

Následníkem švédského trůnu byl sedmnáctiletý Gustav (korunován byl jako Gustav IV. Adolf). Podle tehdejšího mínění byl i přes své postavení velmi domýšlivý, náladový, rozmrzelý a choval se povýšeně. Kateřina roku 1796 slíbila, že pokud se ožení s Alexandrou, poskytne Švédsku materiální a finanční pomoc. Země se dosud nevzpamatovala z prohrané Severní války a postihlo ji několikaleté období katastrofální neúrody. Ruské carevně se švédský následník mimořádně zamlouval, zejména pro svoji vtipnost a pohlednou tvář. Myslela si, že pro svou vnučku, "tu nejkrásnější, nejsladší a nejnevinnější neprovdanou členku vládnoucí rodiny v Evropě," našla tu nejlepší partii.

Jakmile Alexandru Pavlovnu uvědomili, jaký osud jí čeká, začala se třináctiletá velkokněžna horlivě zajímat o všechno švédské. Donekonečna si prohlížela Gustavův portrét a sama se přesvědčila, že bude svému muži věrná a bude ho nadosmrti milovat. Začala se učit švédsky a všemožně se připravovat na manželské povinnosti.

Alexandra (vlevo) se sestrou Jelenou «

V srpnu 1793 přijel Gustav se svým strýcem do Petrohradu. Do velkokněžny se na první pohled zamiloval, uchvátila ho její spanilost a naivita. I Alexandře se švédský nápadník hned zalíbil a ve skrytu duše se do něj v celé své prostosti zamilovala. Zásnuby byly stanoveny na 24. září 1796, měly se konat v Trůnním sále Zimního paláce. Den, který měl přinést štěstí jak Kateřině II., tak Alexandře Pavlovně, však oběma přinesl jen hořké zklamání a ponížení.

Ruští diplomaté vyjednávající se Švédy o svatební smlouvě, nedokázali přesvědčit švédskou stranu, aby si velkokněžna mohla ponechat svou pravoslavnou víru a nemusela přejímat protestantství. Gustav prohlásil, že nikdy nedopustí, aby jeho manželka nebyla protestantka a nepřišel na zásnubní obřad. Kateřina se snažila zachovat rozvahu a oznámila, že zasnoubení se odkládá pro náhle onemocnění švédského prince. Dále rozdávala úsměvy a vtipkovala, v soukromých pokojích se však ruská carevna zhroutila. Lékaři u ní diagnostikovali záchvat mrtvice. Kateřina i přes kruté bolesti znovu začala vyjednávat s Gustavem. Debata trvala několik hodin, ale princ si stál na svém. Nemocná Kateřina jej už přesvědčit nedokázala.

Alexandra Pavlovna si prožila den plný hrůzy. Nevěděla, jestli má dříve truchlit pro zrušené zasnoubení a neoblomného Gustava, nebo pro nemocnou carevnu. Odmítnutí švédského prince jí zlomilo srdce.

Švédská delegace okamžitě opustila Petrohrad. Carevnu Kateřinu stihlo několik dalších mrtvic, zemřela do dvou měsíců od zásnub své vnučky. Gustav Adolf se v říjnu 1797 oženil s bádenskou princeznou Frederikou, sestrou manželky pozdějšího ruského cara Alexandra I.

V roce 1799, když uplynuly tři léta od nešťastného zasnoubení, si Alexandra znovu měla zahrát roli pěšce v politicko-mocenských partiích, jež rozehrálo Ruské impérium. Car Pavel I. uzavřel protifrancouzskou koalici s Pruskem a Rakouskem. Aby stmelil nepříliš pevné vazby, rozhodl se svou nejstarší dceru provdat za arcivévodu Josefa, uherského palatina. Josef už o Alexandřinu ruku žádal v roce 1798, ale teprve nyní byla zahájena jednání.

Palatin Josef «

Počátkem března 1799 přijel Josef do Petrohradu, 3. března proběhly zásnuby. Svatební přípravy byly velmi skromné, nijak okázalé. Jakmile byly vyřešeny všechny formality ohledně svatební smlouvy, odjel Josef zpátky do Uherska. Svatba se konala 30. října 1799 v Gatčinském paláci. Manželství Alexandry s uherským palatinem bylo velmi šťastné a harmonické navzdory tomu, že bylo uzavřeno pouze na základě politických cílů.
21. listopadu 1799 manželé opustili Rusko a zamířili do Vídně. Když se Alexandra loučila se svým otcem, omdlela a do kočáru ji museli přenést na rukou. Možná tušila, že ji ve Vídni nic dobrého nečeká..

Po svém odjezdu z Ruska Alexandra nedokázala překonat obrovský smutek a strach. Často se v myšlenkách vracela do Zimního paláce a vzpomínala na své dvorní dámy. Josef jí věnoval veškerou péči, jakou jí mohl poskytnout. Manželčina melancholie a deprese jej velmi znepokojovaly, zvlášť když se nezlepšily ani po příjezdu do palatinova paláce.

Alexandřina krása a přívětivost byly trnem v oku královně Marii Terezii Neapolsko-Sicilské. Žárlila na její jemnost, záviděla jí klidné manželství. Navíc velkokněžna svou tváří připomínala královu předčasně zemřelou první manželku Alžbětu Württembergskou, což se Marii Terezii vůbec nezamlouvalo. Jednou se Alexandra objevila v divadelní lóži v nádherných briliantových špercích, které se Marii Terezii zdály krásnější než její vlastní. Palatinově manželce zakázala se ve špercích chodit po plesích. Alexandra pokorně poslechla.
Velkokněžně přitížila i její pravoslavná víra, kvůli níž byla na katolickém dvoře za černou ovci. Přítomnost Alexandry u vídeňského dvora se Marii Terezii po čase znelíbila natolik, že přesvědčila svého manžela, císaře Františka I., aby Josef i s ženou odjeli z Vídně a usadili se v hlavním sídle uherských palatinů - v Budě.

Laskavá Alexandra «

Alexandřina laskavá povaha ji zajistila doživotní přízeň obyvatel Budy, nechyběla na žádném plese a mluvilo se o ní jen v dobrém. Na její počest se konaly umělecké výstavy a hudební festivaly, na nichž vystoupil i Joseph Haydn nebo Ludvig van Beethoven. Ani zde však nenašla štěstí. Popularita ruské velkokněžny i rozmáhající se pravoslavná víra narostla do takových rozměrů, že mohla ohrozit katolickou Vídeň.

8. března 1801 se Alexandře narodilo první dítě, dcera Alexandrine, která však žila jen několik hodin. Veškeré snahy přítomných lékařů nedokázaly zabránit poporodní horečce a Alexandra těžce onemocněla. 15. března lékaři přinesli Josefovi zprávu, že se velkokněžna začíná pomalu uzdravovat. V Budě hned vypukly oslavy, že jejich milovaná Alexandra bude žít. Uprostřed oslav však Alexandra dostala vysokou horečku, začala blouznit a upadla do deliria. Prosila, aby ji odvezli do Ruska, kde chtěla žít v malém domku v parcích v Pavlovsku. Okolo šesté hodiny 16. března Alexandra Pavlovna zemřela. Bylo jí jen sedmnáct let. Týž den Josef napsal dopis pro dívčina otce, cara Pavla I., v němž mu oznámil Alexandřinu smrt. Palatin zdaleka netušil, že Pavel už si zprávu o dceřině smrti nepřečte. 11. března 1801 ho zavraždili spiklenci v Michailovském paláci.

I po Alexandřině smrti nedokázala královna Marie Terezie potlačit zášť. Zakázala, aby tělo pravoslavné velkokněžny bylo pohřbeno v katolické uherské půdě. Alexandřna rakev tak zůstala několik dní ležet ve vlhkém sklepě, kam se dříve ukládaly cibulky.
Díky snahám otce Andreje Samborského, který velkokněžnu doprovázel po celý její krátký život v Uhersku, byla Alexandřina rakev přenesena na budské předměstí Irem. Rakev doprovázely stovky lidí, aby se mohli s milovanou palatinovou ženou. Alexandru uložili ve velkolepém pravoslavném chrámu. Jeho ikonostas byl darem Alexandřiných rodičů, když dívka odjížděla z Petrohradu. Zde našla nešťastná dívka svůj věčný domov.

Hrobka Alexandry Pavlovny «

Palatin Josef se po smrti své první ženy oženil ještě dvakrát a zanechal mnoho potomků, žádný však nedokázal nahradit bolest ze ztráty laskavé Alexandry Pavlovny.



Zdroje: 1., 2., 3., 4., 5., 6.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 saša saša | E-mail | 24. září 2010 v 18:35 | Reagovat

Děkuji za pěkný článek. Smutný osud hezké a milé dívky.
Kateřina II. svým rozhodnutím vychovávat vnoučata chtěla obejít svého syna Pavla I., se kterým měla ne příliš srdečný vztah. Tuším, že chtěla ustanovit jako svého nástupce Alexandra Pavloviče, budoucího cara Alexandra I.. ( Vycházím z knihy Henriho Troyata Kateřina II. Snad si to pamatuji dobře a nepíši zde hlouposti.)
Nechci žalovat, ale hlásit se to musí.:-)
Chudáčka ubožáčka Františka jsi degradovala na krále. V době ve které se naplnil osud mladičké Alexandry vládl jako císař František II. Králem byl samozřejmě taky.

2 Ljubov Ljubov | Web | 25. září 2010 v 18:31 | Reagovat

Omlouvám se za nechtěnou mystifikaci. František I. byl samozřejmě nejen král, ale i císař. Hned to půjdu opravit. Mám ale pocit, že císařem se stal až v roce 1804, tedy tři roky po smrti Alexandry Pavlovny, do té doby byl "pouze" český a uherský král.
Napadla mě zajímavá otázka o té degradaci, jestli je vážně král něco nižšího než císař. Myslím, že ani ne. Máš ale pravdu, že jsem se dopustila poněkud přitroublé chyby.

Troyat psal úžasné knihy. Napsal jsi to úplně přesně. Kateřina II. měla skutečně plán, že syna Pavla přeskočí a trůn připadne jejímu vnukovi Alexandrovi. Podobné plány měla i u druhorozeného Konstantina, kterému slíbila, že se stane vládcem znovuzrozené Byzance. S Pavlem byla Kateřina "na kordy". Neměla ho nikdy zrovna v lásce. Možná to bylo tím, že jí svým vzhledem a povahou připomínal jejího manžela Petra III.

3 saša saša | E-mail | 26. září 2010 v 11:12 | Reagovat

Ne, ne. Žádná přitroublá chyba. Nemusíš nic přepisovat.Klidně tam může být král. Jestliže se píše ve článku o Františkovi jako o Františkovi I., tak se domnívám, že hodnost krále je v pořádku. V Uhrách byl korunován jako král Ferenc I. a v zemích Koruny české jako František I. Tedy, aspoň si to myslím. Zároveň byl jako František II.  od roku 1792 až do roku 1806 římský císařem. Takže císařem už byl. Aby historii trochu zašmodrchal, tak se ten rošťák nechal roku 1804 prohlásit  rakouským císařem jako František I.. Ostatně v jeho době byla hodnost římského císaře už po staletí pouze symbolická. (Hm,když to tak počítám, tak bitva u Slavkova byla vlastně bitvou čtyř císařů.:-))
Hierarchicky je hodnost císaře nadřazena nad krále. Mocensky to bylo, zvláště v posledním období Svaté říše římské, spíše obráceně. Je to prostě na tobě, co mu napíšeš za funkci.:-) Já bych mu ale císařskou korunu neupíral, poněvadž se domnívám , že by se na mě strašně zlobil.
Nevraživost mezi Pavlem a Kateřinou byla  opravdu neskutečná. Pavel také svou matku zrovna v lásce neměl. Když Kateřina II.umírala, jeho chování se dá vystihnout slovy -kdy už konečně ta ženská zemře. Zajímavé je, že děti Kateřiny vychovávala pro změnu její předchůdkyně Alžběta I. Petrovna.

4 Ljubov Ljubov | Web | 26. září 2010 v 15:20 | Reagovat

Je to chyba, naprosto nehorázná. Už jsem to přepsala. Raději ať je císařem, než aby mě potom sejmul svým žezlem a hodil po mně své jablko.
Koukám, že to s tím Františkem I. bylo zatraceně složité. Určitě to provedl schválně, protože ví, že se v Habsburcích vůbec nevyznám :) Nějak je mi tenhle rod nesympatický.

Páni, to je vážně zajímavé! Vůbec jsem netušila, že je císař něco víc než král. Děkuju moc! Je něco vyššího než císař? Myslela jsem si, že král i císař jsou oba vládci monarchie, takže jsou "oba nastejno". Car bude v tom případě na úrovní císaře.. Ještě jednou díky.

Když Kateřina II. umírala, choval se carevič Pavel přesně jak píšeš. Už plánoval, jak bude vládnout po matčině smrti, vymaže její odkaz Rusku a napraví pověst svého zavražděného otce Petra III. Že matku nenáviděl se podle mě dá celkem pochopit. Už jako dítětem jím Kateřina opovrhovala, takže by bylo zvláštní, kdyby ji i přesto měl kdovíjak rád.

5 saša saša | E-mail | 26. září 2010 v 20:37 | Reagovat

Ano. František byl v tomto ohledu strašlivý naschválník.
Na druhou stranu on by ti nikterak neublížil. František byl vysloveně apatický člověk, mouchy snězte si mě, potácející se mezi životem a smrtí. Nejspíš by se na tebe smutně podíval a řekl- ..co mi to jenom udělala...a odjel by v kočáru pryč.:-)
V rámci Evropy byl císař nejvyšší hodnost, jakou mohl panovník dosáhnout na pomyslných štafličkách. Výše už nic nebylo.
Co se týká cara tak nevím. Spíše si myslím, že car je významově král. Car se snad ani v oslovení ruského panovníka moc nepoužíval. Podle mě byl ekvivalentem císaře až titul imperátor.

6 Ljubov Ljubov | Web | 26. září 2010 v 21:53 | Reagovat

Ti zatrolení Habsburkové.. Raději bych se o nich neměla vůbec zmiňovat, když o nich nic nevím. Potom melu neuvěřitelné broskvoviny a připadám si jako strašný blb a zaostalec.
Tak František I. byl flegmatik.. No to jsem tomu dala. Třeba by na mě poslal nějakého sluhu, aby po mrštil truhlík s květinami. Co my víme, tihle monarchové jsou kolikrát nepředvítalní..
Svoji teorii o carovi jsem odvodila z toho, že slovo "car" bylo odvozeno z latinského "caesar", císař. Ruští vládci se považovali za následovníky byzantských císařů. Možná je to jenom další z výplodů mého narušeného mozku. Imperátor mi zase přijde jako něco úplně zvláštního, co se řadí nad císaře. Ale jak říkám, nemám nejmenší představu, co je v tomhle problému pravda a tak trochu improvizuju..

7 saša saša | E-mail | 28. září 2010 v 15:17 | Reagovat

Jakýpak blb a zaostalec.  Jsi skvělá ženská! A narušený mozek? Nad tvým mozečkem by Hannibal Lecter výskal radostí a skákal až do stropu.
Ten květináč bych chtěl vidět.Každý potentát na světě ví jak by dopadl, jenom kdyby se na tebe  křivě podíval. Ví, že pokut by se chtěl následující den pokochat pohledem na svou skvétající říši, rozkřičel by se hrůzou, neboť by spatřil pole přeměněná v poušť, řeky vyvržené ze svých koryt a  lesy umírající v bouři plamenů. Spatřil by svá města v troskách  a srovnaná ze zemi. Spatřil by své armády, vybité do posledního muže. A v dálce na obzoru by se až k nebi tyčily pyramidy z mrtvých těl jeho poddaných. A vůbec poslední co by uzřel, těsně před tím než by mu byla useknuta hlava a nabodnuta na kůl jako tiché memento a  výstraha všem budoucím, by byly oči. Oči toho, jenž zničil jeho říší kvůli jednomu křivému pohledu. Oči nejstrašnějšího válečníka všech dob, jaká tato Země nosila a vesmír pamatuje. Oči Borískovi. No a teď si představ, co by bylo, kdyby ten blbec po tobě ještě nechal hodit  květináčem.:-)
S carem máš pravdu. Je to opravdu synonymum pro císaře. Myslím si ale, že po roce 1721 a vyhlášení Ruského impéria se jeho význam změnil. Zde je například titul Alexandra I.- z Boží milosti  Alexandr I. imperátor a samovládce vší Rusi, Moskvy, Kyjeva, Vladimiru, Novgorodu, car Kazaně, car Astrachaně, car Sibiře..... A zde titul jeho souputníka Františka II. z Boží milosti zvolený císař Svaté říše římské národa německého, vždy rozmnožitel, dědičný císař rakouský, apoštolský král uherský, král český... Při porovnání obou titulů mi vychází , že car se  časem dostal do postavení krále. V rámci Ruského impéria existovalo chvíli dokonce Polské carství a to překládat jako Polské císařství je nesmyslné.
Hodnost imperátora a císaře schodná. Při ceremonií snad záleželo na tom, který rod je déle u moci, ale to jenom hádám. U názvu panovníka záleží také na zvyklosti krajin. U nás je například Napoleon nazýván císařem, ačkoliv Vive L'Empereur hřmělo celou Evropou.

8 saša saša | E-mail | 3. října 2010 v 20:19 | Reagovat

Tak jsem pátral po internetu a v souvislosti s vyhlášením Ruského impéria jsem našel takovou zajímavost. Jedním z důvodů tohoto kroku bylo, že slovo car  v některých zemích nebylo překládáno vůbec a jiných bylo nesprávně přeloženo jako král. Vycházeli zřejmě z latinského CARolus-Carolus Magnus- Karel Veliký, ze kterého ostatně vzniklo ve slovanských jazycích slovo král. Všem srozumitelnou hodností imperátora se tím pádem v diplomatickém styku předešlo jakýmkoliv nesrovnalostem a trapárnám.
Byly nějaké reakce ze strany Ruska, na neuctivé zacházení s ostatky Alexandry Pavlovny? A jaké vztahy měli mezi sebou František.I a Pavel I. v době, o které se jedná v článku? Přeci jenom zapudit velkokněžnu a dceru ruského cara ode dvora, muselo mít nějaký dopad.

9 Ljubov Ljubov | Web | 4. října 2010 v 16:15 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že tak dlouho nepíšu, ale nemám teď vůbec čas. Vím, že tady ty komentáře jsou, ale vůbec nestíhám. Snad se k nim dostanu někdy o víkendu. Doufám, že to moc nevadí.

10 saša saša | E-mail | 6. října 2010 v 20:46 | Reagovat

Ne. Kdepak. Vůbec to nevadí. Ať se ti daří. Já si tady zatím budu dál nenápadně spamovat.:-)

11 Ljubov Ljubov | Web | 10. října 2010 v 18:44 | Reagovat

Ahoja, jak ti jde spamovaní? Je to úžasná činnost. Přiznám se, že mám taky kolikrát chuť zahltit nějaký blog svými spamy, ale pak mě vždycky přemůže lítost nad jeho nebohým majitelem.

Doznávám se, že mě neobyčejně těší o sobě číst něco pěkného, ale kdesi vzadu v hlavě mi cosi našeptává, ať na to okamžitě zapomenu, že jsem jenom zlenivělý bohém s chováním Tarzana.

No jó, Boris Borisovič. Ten největší z hrdinů, jehož činy a nesmiřitelnost už pronikly do vikingských ság, ten neomylný bojovník, bojar v dlouhém kožichu s věčně pohrdavým úšklebkem. Ten by spolehlivě rozvrátil každou říši a jejího vládce přinutil před ním padnout na kolena a škemrat o milost.. Mám jenom obavu, že už asi tři hodiny chrápe :)

S těmi tituly je to čím dál znamotanější. Ale asi to bude, jak říkáš. Pro mě jsou to všechno naprosté novinky, na které koukám, jako kdybych objevila Ameriku.

O zacházení s ostatky Alexandry Pavlovny se podle všeho (nebo aspoň toho, co jsem četla) v Rusku ani nevědělo. Po Vídeňském kongresu hrob navštívily její dvě sestry Marie a Jekatěrina. Mauzoleum vypadalo pěkně, bylo bohatě vyzdobeno, tak se nejspíš domnívaly, že všechno je v pořádku. Alexandřina matka Marie Fjodorovna nechala vybudovat na její památku sochu krásné dívky. Stála v Pavlovsku do druhé světové války, během níž byla zničena.

Vztahy mezi Františkem a Pavlem asi nebyly nejlepší, o nějakých lidských vazbách se nedalo ani mluvit. To už měl Pavel mnohem raději Napoleona. Potřebovali se pouze na politickém poli. Alexandra měla jenom upevnit protifrancouzskou koalici, kdyby to bylo čistě na Pavlovi, asi by ji do Rakouska myslím ani nepustil. Díky roli, kterou měla, to však car považoval za dobrý nápad. Že ji později vypudili od dvora, ani nevím, jestli car vůbec věděl. Stalo se to relativně krátce před jeho smrtí. Domnívám se, že Alexandra by o tom otci ani nenapsala, jak by se styděla a bála někoho urážet. Byla nesmírně hodná, naivní, do pomluv se zapojit nedokázala. Zkrátka je nechápala a neuměla se jim bránit.

12 saša saša | E-mail | 14. listopadu 2010 v 20:06 | Reagovat

Hoj!:-) Spamování mně jde dobře. U mě to tak nějak  probíhá automaticky. Spamuju, i když vůbec nechci.
Tarzan je boží.Za kamarády má zvířátka. Neustále zachraňuje Jane a to jeho vááááauuuííííííííjóóáóóáóódlááájdóóóóóóóó, se snažím dlouhá léta marně napodobit. Neúspěch si vysvětluji tím, že Tarzan má furt opici. Já jí mám jenom někdy.
S tituly je to opravdu zamotané. Zvlášť, když to motám já a melu páté přes deváté. Jenom chci ještě doplnit, jak jsem v pátém příspěvku psal, že se car v oslovení panovníka moc nepoužíval, tak sem tím měl na mysli oslovení gosudare, které  jak se domnívám bylo v přímém styku s carem častější.
S Alexandrou Pavlovnou máš pravdu. Určitě to nebyla dívka, která by si na vše stěžovala a posílala dopisy otci, jak ji všichni ubližují.Je tu však její mentor Andrej Samborskij, který na ni dohlížel. Pochybuji, že by dívce nechal ubližovat, aniž by nějak reagoval. Přeci jenom to byl moudrý člověk, který musel poznat o co jde. Našel jsem zmínku výměně a přivolání jiného lékaře k těhotné Alexandře a to prý na přání jejího otce. Jednalo se o značně nekvalitní péči ze strany lékaře, dosazeného z Vídně. Pavel tedy musel nějaké správy o své dceři mít.
Vážně by mě zajímalo jaký vliv měly události, které popisuješ na druhou koalici a její rozkol. Rakušané se rozhodně nezachovali ke svému spojenci nejlépe a Suvorov byl pěkně naštvaný.

13 saša saša | E-mail | 14. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

Sakryš! Zase jsem to zapomněl napsat. Prusko v této koalici nebylo.

14 saša saša | E-mail | 14. listopadu 2010 v 20:28 | Reagovat

Ach jo. Veřejná omluva.
Tímto se omlouvám Čitě za blbé narážky s opicí. Ano, jsi lidoop a já jsem debil.

15 MaikelI MaikelI | E-mail | 16. ledna 2017 v 17:24 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

16 FelixU FelixU | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:09 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama