Velkokněžna Marie Nikolajevna

17. listopadu 2010 v 20:48 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Mikuláš I. a jeho rodina

Velkokněžna Marie Nikolajevna

(1819 - 1876)



Velkokněžna Marie Nikolajevna se narodila 18. srpna roku 1819 v Pavlovsku. Jejími rodiči byli ruský car Mikuláš I. Pavlovič a matkou carevna Alexandra Fjodorovna (před přijetím pravoslavné víry pruská princezna Charlotta). Marie byla druhým dítětem (starší byl jen následník trůnu, carevič Alexandr) a nejstarší ze tří dcer carského páru.


Malá velkokněžna Marie «

Dětství malá Marie prožila v Zimním paláci spolu se svými sestrami Olgou a Alexandrou. Slunné dny potom všichni sourozenci trávili v kouzelném světě parků Carského Sela, Pavlovsku, Gatčiny a Petergofu. Stejně jako všem svým dětem i Marii poskytla carská rodina vynikající domácí vzdělání, velkokněžna se dobře orientovala v historii, kultuře a ovládala několik cizích jazyků. Ráda malovala, zpívala a tančila. Její sestra Olga později vzpomínala: "Marie byla mnohem talentovanější než já. Nádherně malovala, její obrazy mohly konkurovat mistrům, jak byly dokonalé. Chyběla jí jen jedna věc: smysl pro povinnost. Často něco začala a nikdy nedokončila."

Mariin profil «

S bratrem Sašou, pozdějším carem Alexandrem II. «

Ze všech Mikulášových dcer byla Marie nejvíce podobná svému otci. Zdědila jeho prudkou, vášnivou povahu a když se jí něco nezamlouvalo, dávala to hlasitě najevo. Marie milovala Rusko a nikdy jej nechtěla opustit. Když jí bylo šestnáct, řekla otci-carovi: "Nikdy Rusko neopustím a žádám vás, aby jste mě k tomu nepřemlouval. Raději půjdu do kláštera, než bych žila v cizině."
U ruských velkokněžen přitom bývalo zvykem a nepsaným pravidlem, že se v mládí provdají, opustí domov a stráví život v zemi svého manžela. Ale drzé Marii se podařilo Mikuláše umluvit a dosáhnout svého.

Portrét Marie Nikolajevny od Timofeje Neffa «

V roce 1834 se Marie s matkou Alexandrou Fjodorovnou vydala poprvé do Evropy, přesněji do Berlína, kde Alexandra vyrůstala. Pyšná matka se musela rodině pochlubit se svou nejstarší dcerou. Půvabná Marie zaujala a Alexandra už v duchu kalkulovala, za koho že to dceru provdá. Nakonec vše dopadlo úplně jinak. Jakmile si Marie postavila hlavu, nikdo jí nepřesvědčil..

Marie v růžovém «

Na rozdíl od mnoha princezen, kněžen, hraběnek a zkrátka všech šlechtičen, kterým sňatek domluvili rodiče či jiní příbuzní, se Marie Nikolajevna vdávala z lásky. Svého budoucího manžela, leuchtenbergského vévodu Maxmiliána (vnuk francouzské císařovny Josefíny de Beauharnais a jejího prvního manžela Alexandra), poprvé spatřila v roce 1837, kdy byl Maxmilián na návštěvě v Petrohradě. Tehdy si osmnáctiletá Marie vévody ani pořádně nevšimla, byla zrovna nemocná, ale při jeho druhé návštěvě o rok později si musela přiznat, že je do něj až po uši zamilovaná. Jak správně poznamenala Olga Nikolajevna: "Po čtyřech dnech bylo jasné, že Máša s Maxmiliánem jsou pro sebe stvořeni."

Maxmilián Leuchtenbergský «

Leuchtenbergskému vévodovi se ruská velkokněžna také velmi líbila, ale překážkou ve společném štěstí mladého páru byl Maxmiliánův nízký původ, který neodpovídal postavení dcery ruského cara. Maxmilián byl navíc věřící katolík. Když šel Maxmilián žádat Mikuláše o ruku jeho dcery, car se všemožně vytáčel a kličkoval, aby unikl souhlasu, ale nakonec ho přemluvili. Mikuláš změkl, když zjistil, jak moc Marie Maxmiliána miluje. Když se ruský car dozvěděl, že Maxmilián je příbuzný s Napoleonem Bonarparte, který byl sice jednu dobu ruský úhlavní nepřítel, ale byl stále ve společnosti velmi populární a dávali ho za vzor všem mladým vojákům, začal sňatek horlivě podporovat. Náboženství nakonec není tak velkou překážkou, pokud budou děti vychovávány v pravoslaví, hlavně, že Marie bude šťastná.

Svatba Marie Nikolajevny s Maxmiliánem se konala 2 .července roku 1839 v kapli Zimního paláce. Pár zůstal v Rusku, jak slíbil car Marii, Maxmiliánovi byl během obřadu udělen titul Jeho císařské veličenstvo, princ Romanovskij. Od roku 1845 Mariina rodina sídlila v nově vybudovaném Mariinském paláci na břehu říčky Mojky.

Mariinský palác «

Marii se narodilo celkem sedm dětí, tři dcery: Alexandra (* 9. dubna 1840), Marie (* 16. října 1841) a Jevgenija (* 1. dubna 1845); a čtyři synové: Mikuláš (* 4. srpna 1843), Jevgenij (* 8. února 1847), Sergej (* 20. prosince 1849) a Georgij (* 29. února 1852).
Na výchovu svých vnoučat dohlížel sám car Mikuláš. Pečlivě dbal na to, aby jeho vnuci uměli bezchybně zacházet s puškou a často cvičili. Marie Nikolajevna se zase postarala o to, že její děti získaly výborný přehled v malířství a dějinách umění.
Marie Nikolajevna se svými dětmi «

V prvních letech bylo manželství velmi šťastné. Marii s Maxmiliánem spojovala i láska ke kráse a umění. Maxmiliánova rodina vlastnila mimořádnou sbírku slavných obrazů známých malířů jako byl Diego Velázquez, Rafael Santi nebo Bartolomé Esteban Murillo. Maxmilián, stejně jako jeho žena, byl i nadaný malíř. Mikuláš ho v roce 1843 jmenoval ředitelem Carské akademie umění. Část Maxmiliánových sbírek byla přemístěna do Akademie, zbytkem zařídila Marie Nikolajevna svůj Mariinský palác, který byl částečně zpřístupněn veřejnosti. Díky společnému úsilí manželů se rozvíjel v Petrohradě umělecký život, Maxmilián s Marií se stali mecenáši řady ruských malířů.

Akvarel od Karla Brjullova «

Po několika letech se v poklidném svazku objevily první trhliny. Prvotní příčinou byla údajná Maxmiliánova nevěra, na tuto událost se nabalovaly další problémy (vášeň pro hazard, vymetání večírků a časté prohry v kartách) a propukaly ostré hádky, při nichž Marie rozhodně nezůstávala potichu. Rozvod nepřipadal v carské rodině v úvahu a tak se Marie rozhodla, že to manželovi oplatí stejnou mincí. Začala si románek s Grigorijem Alexandrovičem Stroganovem (*1823/1824), synem Natálie Kočubej - dávné mladické lásky Alexandra Puškina. Z prvotní touhy se pomstít manželovi se časem vyklubala láska. Marie by se ráda znovu vdala, ale za života jejího muže to nebylo možné. Jestli to byla prachobyčejná náhoda nebo zásah shůry nevíme, ale Maxmilián onemocněl tuberkulózou a odjel se léčit do Středomoří. V roce 1852 se jeho stav natolik zhoršil, že se raději vrátil do Mariinského paláce, kde 1. listopadu zemřel. Pohřbili ho v chrámu sv. Jana Jeruzalémského v budově Pážecího sboru. Jen jeho srdce bylo odesláno do rodinné hrobky do Mnichova. Marie Nikolajevna se po manželově smrti stala novou hlavou Carské akademie umění.

Umělkyně Máša «

25. listopadu 1853 se Marie tajně provdala za hraběte Stroganova. Sňatek v kapli Mariinského paláce zpečetil kněz Ivan Stěpanov. Svazek byl morganatický, což znamenalo, že děti, které by se z manželství narodily, nemají žádný nárok na ruský trůn ani na titul velkoknížete či velkokněžny. S přípravou svatby Marii pomáhal její bratr Alexandr s manželkou Marií Alexandrovnou. Jejich hlavním úkolem bylo pečlivě hlídat, aby se o svatbě nedozvěděl Mikuláš. Pokud by to car zjistil, čekaly by manžele krušné časy. Dvorní dáma a nejbližší přítelkyně Marie Alexandrovny, Anna Ťutčevová, prohlásila: "Car Mikuláš by poslal Marii Nikolajevnu do kláštera a hraběte na Kavkaz (kde impérium vedlo mnohaletý boj s místními horaly o připojení Kavkazu k Rusku)."

Grigorij Stroganov «

Po smrti Mikuláše I. v roce 1855 na trůn nastoupil jeho syn Alexandr II. a Marie Nikolajevna, unavená věčným skrýváním se před společností, doufala, že bratr projeví více porozumění pro její složitou životní situaci. Prosila jej, aby její druhé manželství s hrabětem Stroganovem uznal jako právoplatné. Mariiny prosby však nepřinesly žádnou kladnou odezvu. Alexandr se sice k sňatku stavěl shovívavěji, ale odmítl jej posvětit. Zvlášť, když Mariino druhé manželství nebylo po chuti carevně-vdově Alexandře Fjodorovně. Nešťastné sestře poradil, ať opustí Rusko a usadí se v zahraničí, kde na ni nikdo nebude pohlížet skrz prsty.

Timofej Neff: Portrét velkokněžny Marie z roku 1866 «

9. května 1857 se Marii Nikolajevně narodil syn Sergej, o čtyři roky později přišla na svět dcera Jelena. Narození dětí nakonec rozhodlo a Stroganovovi opustili Rusko. Mariiny děti z prvního manželství však musely zůstat v Petrohradě pod dohledem cara a jeho ženy.
V roce 1861 Stroganovovi dorazili do Florencie, kde velkokněžna zakoupila vilu "Quatro". Nový domov vybavila podle svého vybraného vkusu. I v Itálii Marie pokračovala ve sbírání hodnotných uměleckých děl. Část z nich umisťovala do nové vily, zbytek putoval do Mariinského paláce.

Malba Franze X. Winterhaltera «

Počátkem 70. let velkokněžna Marie Nikolajevna těžce onemocněla. Pravděpodobně se u ní projevil zánět křečových žil, spekuluje se i o nějakém kostním onemocnění, protože Marie téměř přestala chodit. Podvědomě tušila, že se její život pomalu krátí a rozhodla se, že jeho konec stráví mezi svými příbuznými v Rusku. Poslední léta se zcela oddala podpoře kultury Založila Hnutí za povzbuzení umění, které štědře sponzorovala. Věnovala mu svou sbírku knih a platila za vybavení tříd. Podporovala také Vlastenecký ústav šlechtičen, založený již v roce 1827.

Fotografie Marie Nikolajevny «

Marie Nikolajevna zemřela 9. února roku 1876 ve svém petrohradském sídle. Bylo jí padesát šest let. Je pohřbena v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Její druhý muž, hrabě Grigorij Stroganov, ji přežil o tři roky. Zemřel 13. března 1879.

Z devíti dětí, které se Marii narodily, se dospělosti dožilo sedm. V dětství zemřel Sergej Stroganov mladší a kněžna Alexandra Leuchtenbergská. Sedm Mariiných dětí si mezi sebou rozdělilo velkokněžnin majetek. V roce 1884 byl na návrh Mikuláše Leuchtenbergského v Carské akademii umění otevřena výstava z Mariiny pozůstalosti, další se konala v roce 1913. Roku 1884 byl také prodán Mariinský palác, aby Mariina rodina pokryla dluh 300 000 rublů, jež po velkokněžně zůstal. Po VŘSR se Mariina sbírka rozptýlila po celém světě. Dnes některé obrazy najdeme v muzeích a galeriích v Petrohradě, Vídni, Moskvě a ve Spojených státech.

Anděl Marie (Timofej Neff) «


ZDROJE: 1., 2., 3., 4., 5., 6.
Edvard Radzinskij: Alexandr II.

zdroj úvodního obrázku: zde
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vit-kilian vit-kilian | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 20:58 | Reagovat

Ahooj máš goooood blog a plsky nechceš být moje SB bo Afs?

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 21:11 | Reagovat

[1]: Děkuji, ale myslím že odmítnu. Jsem totiž zarytý fanoušek Sborné a z tvého blogu kouká Jarda Jágr :-)

3 saša saša | E-mail | 21. listopadu 2010 v 19:33 | Reagovat

Mně se Marie nejvíce  líbí na prvním obrázku. Velice pěkná linie ramen a paží. Šaty mnoho odhalují pro případnou čumendu, i dostatečně zakrývají pro příjemnou fantazii. Hm, líbí se mi to. Moc. V módě se nevyznám. Je to Biedermeier? To asi ne, je to takové romantické.

4 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 22. listopadu 2010 v 10:25 | Reagovat

Ten úvodní obrázek od Christiny Robertson se mi taky líbil nejvíc. Marii ty šaty opravdu slušely a působí v nich velmi harmonicky. Všechny Mikulášovy dcery měly svůj půvab, už jsem četla několik diskuzí, která že to byla ta nejkrásnější, ale podle mě je to na každém.

Taky nejsem žádný odborník na módu, ale ryzí Biedermeier to podle mě nebude. V Rusku se biedermeier pojí především s dobou Puškina, zhruba do roku 1837. Pro dámskou módu byly typické šaty s úzkým pasem, širokým výstřihem a zvoncovou sukní. A klouboukem. Měly většinou jednoduché střihy bez většího množství kanýrů, přehybů a vzorů. A ty Mariiny se mi zdají celkem propracované. Jinak to celkem sedí, ale nevím. Byl to styl měšťanstva a středních tříd a na módu si u carského dvora dost potrpěli..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama