Carevna Alexandra Fjodorovna (II)

5. prosince 2010 v 16:15 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Mikuláš I. a jeho rodina

ALEXANDRA CAREVNOU?

Carevna Alexandra Fjodorovna

Problém, jež Rusko tížil, se týkal následnictví. Vládnoucí car Alexandr I. měl se svou ženou Jelizavetou Alexejevnou jen dvě dcery, které obě zemřely v dětském věku. Podle zákona měl trůn připadnout nejstaršímu z Alexandrových bratrů, Konstantinovi. Jenže Konstantinovo manželství bylo také bezdětné a sám Konstantin se do vládnutí nikterak nehrnul..


Alexandr I.
Car Alexandr I. «

První náznaky, že s Alexandrem I. není všechno v pořádku, se objevily už v roce 1819. Muž, který porazil Napoleona a "došel až do Paříže", jak se později vyjádřil Stalin, se pohroužil do jakési nevysvětlitelné melancholie. V témže roce se obrátil na mladšího bratra Konstantina a řekl mu:
"Musím se přiznat, že jsem unaven a není v mých silách nést na svých bedrech tíhu vladaře." Alexandrův projev Konstantina velmi zaskočil, trůn potřísněný otcovou krví (imperátor Pavel byl zavražděn v roce 1801) jej děsil a udělal by cokoli na světě, aby se mu mohl vyhnout. Bratrovi odpověděl, že by raději "žádal o místo druhého komorníka, než by stal carem." a spěšně napsal prohlášení, v němž se trůnu vzdává ve prospěch mladších bratrů s odůvodněním "necítím v sobě ani vlohy, ani sílu a potřebného ducha."

Konstantin Pavlovič
Velkokníže Konstantin «

Podle zákona o následnictví měl nyní trůn připadnout třetímu synovi Pavla I., Mikulášovi. Jenže Mikuláše připravovali pouze pro vojenskou kariéru a neposkytli mu odpovídající vzdělání. Navíc nebyl ve společnosti příliš oblíben..
Alexandr tušil, že po dobrém by bratra asi nepřesvědčil, tak mu jednoduše oznámil své přání. Mikuláš nemohl neuposlechnout rozkaz samoděržavného cara a souhlasil s přijetím koruny. Přesto v duchu prosil Boha, aby mu pomohl vyváznout. Alexandr se s ním rozloučil slovy: "Chvíle, jež vás tak vyděsila, ještě nenadešla .. možná uplyne deset let.."

Mikulášovo rozhodnutí bylo oficiálně potvrzeno 16. srpna 1823, kdy Alexandr vyhlásil manifest o nástupnictví. Představitelé gardy a armádní špičky si ovšem přáli vidět jako cara Konstantina a domlouvali na schůzích další povstání, během něhož by svrhli nenáviděného Mikuláše posedlého vojenským drilem a dosadili by na jeho místo Konstantina..

Zprávy o chystaném spiknutí gardy se skrze generála Alexandra Benkendorfa dostaly i k uším Alexandra I., Benkendorf mu předložil podrobný seznam jmen a připomněl, jaké nebezpečné myšlenky hlásají. Gardisté se během pobytu v Paříži seznámili s idejemi francouzské revoluce, přivezli je za hranice Ruska a snažili se je ve svém domácím prostředí naplnit.

Cara napadlo, že je to znamení. Jemu samotnému pomohla k moci garda, a ti samí vojáci teď proti němu a jeho rodině intrikují. Přesto nikoho nepotrestal a založil udání do šuplíku. Prohlásil údajně toto: "Účastníci spiknutí se stali oběťmi téhož francouzského ducha volnosti, jimž jsem byl v mládí okouzlen. Dříve jsem se s těmito názory ztotožňoval a podporoval tyto iluze, jednoduše je nemohu pronásledovat."

Jelizaveta Alexejevna
Alexandrova manželka Jelizaveta (Alžběta) Alexejevna «

Záhy se car s nemocnou manželkou Jelizavetou Alexejevnou vypravil na cestu k Černému moři, které mělo dle lékařů pomoci carevniným plicím. Po příjezdu do malé vesnice Taganrog (přístav u Azovského moře v blízkosti hranic s Ukrajinou), 1. prosince 1825 imperátor nečekaně zemřel. Přivolaní lékaři nebyli schopni určit diagnózu a do lékařské zprávy přesný důvod úmrtí nenapsali..

Nastala otázka, kdo bude carem. Konstantin, nebo Mikuláš? Mikuláš nelenil a vyslal posla za bratrem do Varšavy, aby mu tuto událost oznámil a zároveň ho vyzval, aby přijel a přijal carskou korunu. Konstantinova odpověď byla jasná: za žádnou cenu se nestane vládcem Rusi, příliš se bál povstání. Vdova po Pavlu I., Marie Fjodorovna, ho prosila, aby alespoň předstoupil před lid a veřejně prohlásil, že se trůnu vzdává. Konstantin odmítl i tento návrh a umožnil spiklencům využít zmatků k provedení nového převratu známému jako Povstání děkabristů.

Carevna Alexandra Fjodorovna
Lottchen «

13. prosince Mikuláš strach překonal a splnil Alexandrovu poslední vůli. Oznámil, že přijímá povinnosti samoděržavného vládce. V kasárnách se okamžitě shromáždila skupinka intrikujících gardistů a ujednali, že po odstranění carské rodiny vyhlásí republiku. Druhý den - 14. prosince měl Mikuláš složit slavnostní přísahu. Gardisti rozhlásili, že jejich právoplatný car Konstantin byl k odmítnutí trůnu donucen, svolali vojáky Moskevského pluku, rozdali jim zbraně a vytáhli do ulic hájit zájmy svého pravého pána. Dav se uskupil na Senátním náměstí a provolával Konstantinovi slávu. Mikuláš se odhodlal k riskantnímu kroku: sám se objevil před vzbouřenci a přečetl jim Alexandrův manifest. Obyvatelé Petrohradu mu tleskali a zdálo se, že by se povstání mohlo zastavit včas a předejít zbytečnému prolévání krve.

Náhle do slavnostního ticha zaduněly bubny a oddíl gardistů - granátníků se řítil na palác. Jeden z pluků, který Mikulášovi zůstal věrný, se za nového imperátora postavil. Mikuláš nasedl na koně, vydal rozkaz přesunující jeho příbuzné do bezpečí a rozjel se přímo na Senátní náměstí, kde gardisté volali: "Chceme Konstantina!"

Vyslal napřed petrohradského gubernátora Miloradoviče a mladšího bratra Michaila, aby se je pokusili uklidnit, ale dav gubernátora v mžiku ušlapal a Michail smrti unikl jen o vlásek.. Neuspěl ani metropolita a jeho bohoslužby. Moskevský pluk si vyvolil Konstantina a nechtěl se ho vzdát.. Mikuláši zbylo jediné řešení, nepomohly prosby ani mírová cesta, pomůžou zbraně. Ujal se velení dělostřelců a s myšlenkami na odplatu za smrt otce i děda zahájil útok na vzbouřené pluky..
Zvítězil, odpor byl rozmetán a děkabrističtí vůdci pozatýkáni. Mikuláš nastoupil na trůn provázen krveprolitím. A jeho žena, Alexandra Fjodorovna, se stala znenadání ruskou carevnou. I když po hrůzných prosincových dnech jí do smrti zůstal nervový tik.

Carevna Alexandra Fjodorovna
Alexandra, již jako ruská carevna «

Po letech manželství se Alexandřino vždy křehké zdraví zhoršilo. Svůj podíl na tom mělo deštivé petrohradské počasí s věčnými mlhami a časté porody. Lottchen začínala stravovat plicní choroba a srdeční arytmie. Pro Mikuláše to znamenalo, že se musel zříct milostného života, jež vedl se svou ženou a tehdy poprvé přemýšlel o milence.

Po pětadvaceti letech, kdy byl manželce věrný, našel útěchu v náručí měšťanky Varvary Nelidovové, kterou si nastěhoval přímo do Zimního paláce. Co si o tom myslela Alexandra, se asi nedozvíme. Nejspíše nebyla zrovna nadšená, ale navenek nedávala nic znát. Jedna z jejích dvorních dam se Lottchen pokoušela delikátně naznačit, že Mikuláš má k Varvaře nějak podezřele blízko. Carevna jen ohrnula ret a dotyčnou dvorní dámu vyhodila z paláce. Tehdy se Anna Ťutčevová i ostatní dvorská elita dovtípila, že carevnino štěbetání a naivní úsměv je jen klam. Alexandra byla chytrá a všímavá. Brzy se dovtípila, že Mikuláš má víc než jednu milenku, ale zůstala stále milá a laskavá.

Carevna Alexandra Fjodorovna
Kresba Lottchen z roku 1840 «

Roku 1844 musela Lottchen oplakat smrt své nejmladší a nejmilejší dcery Alexandry Nikolajevny, které zemřela po předčasném porodu na tuberkulózu. Alexandřiným zdravím to natolik otřáslo, že musela odjet na léčení do Palerma, kam jí doprovázela dcera Olga, která se zde seznámila se svým budoucím manželem. "Nechte mi moji ženu!" rozkřikoval se Mikuláš, když Lottchen odjížděla.

Alexandřino zdraví se znovu prudce zhoršilo v roce 1854. Její stav byla natolik vážný, že Mikuláše připravovali na nejhorší. Car byl šílený hrůzou. Koncem roku se Lottchenino zdraví vylepšilo a hrozba smrti odezněla. Alexandra se uzdravila, ale onemocněl Mikuláš. Jeho vždy tak pevné zdraví podlomil katastrofální neúspěch v Krymské válce, kde carova božská armáda každý den krvácela. Když Mikuláš dostal chřipku (podle jedné z verzí zápal plic), odmítl se léčit.

Krátce před svou smrtí požehnal synovi Alexandrovi a jeho ženě Marii Alexandrovně a rozloučil se s milovanou Alexandrou. Následníkovi měl sdělit: "Nepředávám ti velení v takovém stavu, v jakém bych chtěl. Přenechávám ti spoustu trpkosti a starostí. Nic neměň! Všechno nech tak!" Poté se obrátil k ženě a řekl: "Nyní už musím zůstat sám."
V posledních minutách života s ním zůstal jeho osobní lékař Mandt. Mikuláš se ho optal: "Bude ještě dlouho znít tato příšerná hudba?" a lékař ho ujistil, že nebude. Poté zavolali kněze, aby udělil carovi poslední pomazání a požehnal mu znamením kříže. Milované Alexandře adresoval vzkaz:"Od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl, až do této poslední chvíle, jsi byla mým andělem strážným." Jeho poslední slova byla prý: "Pane, přijmi mě v pokoji."

Bylo právě 2. března 1855, panovník zemřel ve věku 58 let. Je pohřben v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. Když se carská rodina přišla rozloučit se svým milovaným Mikulášem, Lottchen mu vložila do rakve kříž z mozaiky v chrámu sv. Sofie v Konstantinopoli (Istanbulu) na znamení panovníkova boje za osvobozování bratrů křesťanů od turecké nadvlády.

Carevna Alexandra Fjodorovna 1856
Portrét z roku 1856 «

Po Mikulášově smrti na trůn nastoupil nejstarší syn carského páru, carevič Alexandr Nikolajevič. Alexandr svou matku od dětství zbožňoval a přenechal ji řadu velkolepých paláců - Alexandrovský palác v Carském Selu, Aničkovův palác v Petrohradě, komplex v Ropši nebo palác na Znamence.

Carova smrt Lottchen sblížila i s Mikulášovou dvorní milenkou Varvarou Nelidovovou. Mezi oběma ženami vznikly pevné přátelské stopy, v nichž nebyla ani stopa po dřívější nevraždivosti. Vzpomínky na člověka, jehož obě hluboce milovaly, z nich vytvořily věrné přítelkyně. Společně, manželka a milenka, se začaly intenzivně věnovat charitě. Většinu peněz, které panovník oběma svým láskám odkázal, vložily do pomoci chudým. Ve stáří se Alexandře Fjodorovně zhoršil zrak a špatně se jí četly knihy. Jejíma druhýma očima a neúnavnou předčítačkou se stala právě Varvara.

Carevna Alexandra Fjodorovna
Alexandra ve smutečních šatech «

Ovdovělá Alexandra trávila většinu času v zahraničí, u příbuzných v Berlíně a sanatoriích ve Francii. Na Azurovém pobřeží trávila každou zimu, aby nemusela zůstávat během doby krutých mrazů v ledovém Petrohradě. Vracela se vždy v červenci, aby mohla oslavit s rodinou své narozeniny. V romanovském kruhu se Lottchen změnila v tu zářící, krásnou a elegantní ženu, kterou Mikuláš tolik miloval. Vtipkovala, vařila čaj hostům a vesele se smála. Ale sama dobře věděla, že už tu dlouho nebude. Naposledy se do Petrohradu vrátila v roce 1860, po pravidelné narozeninové veselici chtěla znovu odcestovat, ale lékaři ji zadrželi. Řekli, že pokud odjede, nemusí dlouhou a vyčerpávající cestu přežít.

Na podzim Lottchen ulehla do postele a více z ní nevstala. Den před její smrtí ji navštívil kněz. "Odpouštím všem, kromě rakouského císaře!" řekla mu umírající imperátorka. Ani na smrtelné posteli nemohla Alexandra zapomenout na zradu, jíž se rakouský císař dopustil na jejím Mikulášovi. "Niki, jdu za tebou," stihla ještě zašeptat, než usnula. Ze spánku se Alexandra Fjodorovna už neprobrala. Zemřela někdy v noci na 1. listopad 1860 ve věku dvaašedesáti let.

Carevna Alexandra Fjodorovna

Alexandru pohřbili 5. listopadu v Petropavlovském chrámu v Petrohradě, její rakev stojí hned vedle Mikulášovy. I po smrti tak může zůstat po boku muže, který se domníval, že zkrotil celé Ruské impérium, ale kolem Lottcheniny postele chodil zásadně po špičkách..


První část Alexandřina životopisu si můžete přečíst zde

ZDROJE: 1., 2., 3., 4., 5.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 19:06 | Reagovat

Ahoj jak to u vás probíhalo?Když byly čerti.

2 saša saša | E-mail | 6. prosince 2010 v 20:14 | Reagovat

Ahoj. Na co vlastně zemřela matka Alexandry Fjodorovny,  královna Luisa? Pamětníci vyprávěli o nějakém nádoru, nebo ráně na krku. Na některých obrazech je vyobrazena i s obvazem na hrdle.
O jednání Luisy s Napoleonem jsem tuším četl v knize Jiřího Kovaříka Nejistá vítězství. Od krále Fridricha to byl pěkný trapas. Myslím, že tam sehrála roli žárlivost.:-) O Luise se také říkalo, že je jediný chlap v rodině. Připadá mi, jakoby Mikuláš udržoval Alexandru v té zlaté kleci a mimo dění v Rusku záměrně. V obavě, aby se mu holka jedna prušácká nepomamila a on by pak jednoho dne pohlédnuv vzhůru nad svou hlavu, spatřil pantofel s obrovskou bambulí.:-)
U jména petrohradského gubernátora je malinká chyba způsobená přehozením písmen. Michail Andrejevič Miloradovič patřil k nejlepším ruským generálům své doby. Řadil se k žákům Alexandra Suvorova, pod jehož vedením prošel jako velitel Apšeronského mušketýrského pluku Italské tažení a posléze prodělal legendární pochod přes Alpy. Také zajímavý osud. Prošel tolik zemí a přežil tolik bitev, aby se nakonec jeho osud završil na místě, kde  to zřejmě vůbec nečekal.

3 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 7. prosince 2010 v 17:04 | Reagovat

[1]:
Ňo, nevím, jestli byl tvůj dotaz napsán na správný blog (neb ke mně Mikulášovi čerti již několik let nechodí :D). Nebo jsem to jenom špatně pochopila?

[2]:
Bože, máš pravdu! Michail byl samozřejmě Miloradovič a ne Milodarovič. Vůbec mě nenapadá, jak jsem na to přišla. Ale, když na tím tak zpětně přemýšlím, Milodarovič zní trochu líp. Hned to půjdu přepsat.

Luisa byla vážně úžasná dáma. Přečetla jsem si několik zdrojů a pravděpodobnou příčinu její smrti uvádí skoro všude jinou. Nemoc se na začátku projevila únavou, bolestí v krku a horečkou. Když Luisu prohlédl lékař, stanovil, že má zápal plic. 16. července se její stav náhle prudce zhoršil, přidaly se oběhové problémy a královna se dusila. Za tři dny už byla mrtvá. Během pitvy se zjistilo, že jedna z jejích plic byla úplně zničena a našli nádor na srdci. Ten mohl plíci stlačit a způsobit dýchací problémy. Spekuluje se také o různém podchlazení, tuberkulóze a všemu možnému. Těžko říct..

Že v jejím jednání s Napoleonem se projevila Fridrichova žárlivost? O tom v nejmenším nepochybuji. Jednak se domnívám, že nedokázal potlačit svou zvědavost, co že se to děje za těmi zavřenými dveřmi, a určitě mu nebylo milé, že jeho žena tam vyjednává s cizím mužem (který je -ještě ke všemu- šarmantní Francouz) :-)

4 Lorelai H. Lorelai H. | Web | 19. prosince 2010 v 20:52 | Reagovat

Ahoj nějak jsem byla mimo Prahu a tak jsem moc nebyla na internetu jak se máš? a už se těšíš na vánoce:D? klasická otázka neznám nikoho kdo by odpověděl ne, ale prostě se ptám:D

5 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 20. prosince 2010 v 20:10 | Reagovat

Ahoj! Mám se celkem dobře. Konečně se mi podařilo dopsat životopis Anny Timirjovové, nějak se popasovat s chřipkou a oslavit perfektní ruské vítězství na Channel One cup :) A co u tebe?

Na Vánoce se docela těším, klasika :) Mám sotva pár dárků, ale ta skvělá atmosféra u svařáčku nebo medoviny je nádherná :) Taky jsem konečně viděla Lennonovu zeď v Praze. Je naprosto dokonalá! Co ty? Zvládáš tradiční předvánoční šílenství? :-)

6 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 2. ledna 2011 v 20:20 | Reagovat

Celkem to jde, akorát právě teď už je po Vánocích a nastává čas písemek, nejblbější čas, no jo.
Víš, že se má natáčet nová adaptace Anny Kareniny? A Annu má hrát Keira Knightley, vůbec se mi na ní nehodí nevím jako tobě. Na Elizabeth z Pýchy a předsudku možná, ale na Annu ne, no co se dá dělat :(
Jinak šťastný nový rok a teď tu opět tak dva týdny nebudu, takže zatim ahoj L.

7 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 5. ledna 2011 v 16:34 | Reagovat

Ahoj! Jj, není to zrovna sranda se vypořádát s tím návalem testů hned po Vánocích.. V pondělí se mi zrovna dobře nevstávalo, když jsem si to šinula na cvičení z fyziky na sedmou ráno. Ani to kafe mě neprobudilo.

Tak ona se chystá nová Anna Karenina? To je zajímavé, vůbec jsem o tom netušila. Díky :)Máš pravdu, že volba Keiry do hlavní role není zrovna šťastná. Je to půvabná slečna, ale když se na ni člověk podívá, tak je jasné, že není Ruska. Annu si představuju jako typickou Rusku s jejich rysy tváře. Keira se do role Rusky podle mě nemůže nikdy vcítit. Navíc je strašně hubená a Tolstoj ji popsal jako plnoštíhlou dámu, pokud si to pamatuju dobře.
Ale třeba nás Keira překvapí. Lizzy Bennetovou hrála dobře. I když, já teda hlavně civěla na pana Darcyho a moc nekoukala kolem :-) Lidi, kteří nikdy nečetli Tolstoje a nemají trochu ponětí o historii a literatuře, to stejně spolknou.

Mně se jako Anna líbila nejvíc Taťjana Samojlovová. To je prostě Ruska jak má být. A tobě se líbilo jaké zpracování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama