Ruské impérium: Stvoření teroru (IX)

15. ledna 2011 v 17:43 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Z historie ruského terorismu

SMRT ALEXANDRA II.


Brzy ráno 1. března 1881 Sofie Perovská přinesla dvě bomby do bytu Gelfmanové a Sablina na Těležné ulici. Další dvě dodal o několik minut později Nikolaj Kibalčič. Okolo deváté se dostavili čtyři vrhači bomb. Perovská jim na dopisní obálku nakreslila, jak zhruba vypadá Malá Sadová, kde budou stát a kudy se mají v případě potřeby přesunout k Jekatěrinskému kanálu. Do sýrařství na Malé Sadové ráno zavítal Michail Frolenko, který byl vybrán, aby spojil obvod a vyhodil do vzduchu nálož ukrytou v tajné chodbě pod Malou Sadovou. Jakimovová s Bogdanovičem svůj obchod opustili týž den ráno. Na místě tak zůstal jenom Frolenko, který se v místnůstce pomalu připravoval na smrt.

Sofie Perovská
Soněčka Perovská «

Ráno 1. března nad Petrohradem visela mračna, která zakryla slunce. Foukal syrový vítr, na ulicích ležely hroudy zmrzlého sněhu..

První březnový den byl car ve výborné náladě. Hrabě Petr Valujev, který s panovníkem ten den ráno mluvil, si do deníku poznamenal, že jej už dlouho neviděl tak dobře naladěného. Chvíli před jednou odpoledne car vyjel ze Zimního paláce a zamířil na tradiční nedělní vojenskou přehlídku u Michajlovské jízdárny. Svou morganatickou manželku Jekatěrinu Dolgorukou, s níž se oženil v roce 1880 po smrti carevny Marie Alexandrovny, ujistil, že se vyhne Malé Sadové s podivným sýrařstvím. Policie sice nic nenašla, ale car se rozhodl ulici zdálky vyhnout. Zvolil si proto cestu přes Jekatěrinský kanál.

Střídání stráží v Michajlovské jízdárně se zdařilo. Car se neustále usmíval, vtipkoval a prohodil několik slov s přihlížejícím davem. Po čtyřiceti minutách vojenských manévrů byla přehlídka ukončena a car nasedl do svého kočáru. Kočímu přikázal: "Stejnou cestou do Zimního." Tedy přes Jekatěrinský kanál.

kanal griboedova
Jekatěrinský kanál (dnes kanál Gribojedova) v Petrohradě «

Když se carův kočár objevil na Velké Italiánské ulici, Sofie Perovská mávla kapesníčkem a vrhači bomb se vydali na cestu ke kanálu. Když kolem Perovské procházel Ignacy Hryniewiecki, zamrkal na ni. Nebylo na něm znát žádné napětí, šel naprosto klidně. Vrhači však zůstali jenom tři. Timofej Michajlov, který měl bombu hodit jako první, ztratil nervy a raději se vrátil domů.

Cestou do Zimního paláce se Alexandr ještě krátce zastavil na odpolední čaj do Michajlovského paláce, kde navštívil svou sestřenici Jekatěrinu Michailovnu. Deset minut po druhé hodině se se všemi v paláci rozloučil a znovu pokračoval v cestě. Vrhači tak měli dost času se dobře připravit. Pokud by se Alexandr nikde nezastavoval, hrozilo, že to atentátníci nestihnou.

Na konci Inženýrské ulice carův kočár zahul doprava a uháněl po nábřeží Něvy. Alexandr se díval z okna a pozoroval lidi procházející kolem. Všiml si i mladého muže v černém kabátě. V rukou držel nějaký balíček v bílém šátku. Byl to první z vrhačů, Nikolaj Rysakov. Když car projížděl kolem něj, hodil balíček pod kopyta koní. Skoro jako by házel sněhovou kouli. Ohlušující výbuch Rysakova několik metrů odhodil. Carský kočár zmizel v oblaku namodralého dýmu. Na chodník se snesla sprška sněhu, třísek a střepů. Když se dým rozplynul, objevila se silueta carského kočáru. Jeho zadní část byla silně poškozena, ale jinak se zdál neponičený. U kočáru ležel mrtvý jeden z kozáků doprovázejících cara. Výbuch těžce zranil i několik kolemjdoucích, kteří se zmítali v kalužích krve.

Za stojícím carským kočárem zastavily sáně plukovníka Dvoržického a členů carovy osobní stráže. Dvoržickij vyskočil ze saní a běžel k carovi. Nahlédl do kočáru. Car byl až na malé škrábnutí na ruce nezraněn, byl jen trochu v šoku. S Dvoržického pomocí vystoupil ven. Carská stráž mezitím polapila Nikolaje Rysakova a přitiskla ho k železnému zábradlí. Dvoržickij cara přemlouval, ať okamžitě odjedou pryč. Co kdyby tu někde byl další. Ale car odmítl, chtěl se podívat na atentátníka. Tak co měli dělat jiného, než poslechnout.

Nikolaj Rysakov
Nikolaj Rysakov «

Alexandr během promluvy s Rysakovem zjistil, že chlapec je měšťan. Přišel k němu a řekl: "Já jsem chvála Bohu v pořádku, ale tady.." a ukázal na mrtvého kozáka. Rysakov zašeptal: "Tak chvála Bohu?" Panovník ho svěřil strážím se slovy "Pěkné kvítko," a znovu byl upozorněn, že nemusel být Rysakov sám. Alexandr na nátlak svolil, že odjedou, až si prohlédne místo, kde bomba vybuchla. Několikrát prošel kolem jámy. Dvoržickij i velitel stráže Karel Koch už byli na pokraji zoufalství. Nechápali, proč se car zdržuje na nebezpečném místě. Proč místo rychlé cesty domů prochází mezi raněnými? Na koho čeká?

Po necelých pěti minutách se panovník rozhodl, že už tedy pojedou. Dvoržickému se znatelně ulevilo. Jenže tehdy se od zábradlí odlepil neznámý mladík a v okamžiku, kdy kolem něj car prošel, aby nasedl do kočáru, zvedl ruce a něco po carovi hodil. Byl to Ignacy Hryniewiecki, který sledoval neúspěšný pokus Rysakova a čekal na vhodný okamžik. Údajně měl v poslední chvíli křiknout: "Ještě je brzo děkovat Bohu, Alexandře Nikolajeviči!"

výbuch
osudný výbuch na Jekatěrinském kanále «

Výbuch v bezprostřední blízkosti byl pro cara osudový. Když vítr rozfoukal nová mračna dýmu, bylo celé nábřeží Něvy poseto krvavými cáry, útržky bot, šatů a lidských končetin. Car ležel na zemi v ratolišti krve. Výbuch mu téměř rozdrtil obě nohy, ze kterých nyní prýštila krev. Kousek od Alexandra dopadl na zem krvácejí Dvoržickij. Ignacy Hryniewiecki ležel v bezvědomí v louži krve. Druhá exploze zranila na dvacet nevinných lidí..

Ignacy Hryniewiecki
Ignacy Hryniewiecki «

Dvoržickij se po chvíli vzpamatoval. Zaslechl, jak car šeptá o pomoc. Z posledních sil se k němu doplazil, zvedl ho a s pomocí nezraněných přihlížejících ho položili do saní. Pomáhal mu i třetí atentátník, Ivan Jemeljanov. Když přenášeli cara, stále měl v podpaží aktovku plnou výbušniny. Viděl, že není potřeba ji použít. Panovníkova zranění byla natolik vážná, že brzy zemře. Není třeba zabíjet další lidi.

Ivan Jemeljanov
Ivan Jemeljanov «

Dvoržického saně uháněly do Zimního paláce. Za nimi se táhla krvavá stopa. Kousek od místa, kde k atentátu došlo, byla nemocnice. Cara ale vezli do jeho paláce. Nikdo nebyl schopen mu poskytnout první pomoc, nepřevázali mu nohy. Alexandr rychle ztrácel krev i vědomí. Kdyby ho ošetřili a hned přivezli do blízké nemocnice, možná by přežil. Když ho však vezli do dalekého Zimního paláce a ani mu nepřevázali rány, jeho osud byl zpečetěn.
Alexandr II. na márách
Alexandr II. na márách (malba Konstantina Makovského) «

Lékař k carovi doběhl až v okamžiku, kdy ležel na pohovce ve své pracovně. Okamžitě poznal, že je pozdě. Car ztratil příliš mnoho krve a krvácení se nepodařilo zastavit. Zbývalo mu posledních pár minut života. Po posledním pomazání se kolem Alexandra shromáždila carská rodina, byl tu následník Alexandr s manželkou Marií Fjodorovnou i synem Mikulášem. Všichni se modlili za carovu duši.

Ve tři hodiny a čtyřicet minut byla carská vlajka nad Zimním palácem stažena na půl žerdi. Petrohrad byl ohromen, vyděšen a zdrcen. Pochopil. Alexandr II. je po smrti. Zabili cara. Zabili samotného svatého cara!

spas na krovi
Chrám Vzkříšení Krista (Chrám Spasitele na krvi), jež vyrostl na místě atentátu «

Kdybychom teď s našim vyprávěním skončili, bylo by to jako odejít z divadla těsně před koncem představení. Car Alexandr II. zemřel, ale zbývá nám rozšifrovat životy jeho vrahů, příslušníků Narodnaje volji. Ale to až v dalším díle..


ZDROJE: E. Radzinskij: Alexandr II.
A. Jarmolinskij: Cesta k revoluci: Století ruského radikalismu
1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14., 15. atd.
Pokud by se vám hodilo si trochu zopakovat, co se zatím stalo, koukněte zde
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 18:39 | Reagovat

zajímavý článek

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 19:00 | Reagovat

Díky.. Co nějaký vlastní názor? :)

3 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 25. ledna 2011 v 14:39 | Reagovat

To je všechno hrozně zajímavý honem sem dej další :) a chudák car, o Alexandru II se budem učit už se na to těším :D

4 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 16:56 | Reagovat

To máte ještě dobrý, že Alexandra II. vůbec berete :) Když jsme ho probírali loni my, padla asi tak tři slova o osvobození rolníků a to bylo všechno. Ruské dějiny se nějak všeobecně zkrouhávají. Chudáci my, rusofilové, zase strouháme mrkvičku :)

K X. dílu se určitě někdy dostanu, ale o víkendu asi ne. Ale stoprocentně sem brzo něco přidám. Pořád totiž řeším, co si vybrat z minimálního výběru seminářů pro příští rok. Je to samá matika a podobný hrůzy :(

Mimochodem, v poslední době pořád ujíždím na Swan lake waltz z Anny Kareninové :-)

5 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 6. února 2011 v 16:48 | Reagovat

[4]:: jojo strouháme mrkvičku :D, my toho máme v učebnici docela hodně a ten 4. obrázek máme v učebnici :)
A Swan Lake Waltz je super, nevíš kde by se dala sehnat Anna Karenina online? Všude je jenom ke stažení, ale když jsem si jí stáhla šel mi jenom zvuk :(
A taky ujíždim na valčíku od Chačaturjana z Vojny a Míru :D

6 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 6. února 2011 v 20:16 | Reagovat

Měli bychom založit spolek rusofilů a zahájit propagační kampaň. Docela koukám, asi máte nějaké lepší učebnice, než byly ty naše saláty, kde člověk našel pár taháků do němčiny, úhloměry a útržky z přitroublých zamilovaných dopisů nějakých pubertálních dětiček :-)

Jakou verzi Anny bys chtěla vidět? Tu z 1997 se Sophii Marceau? Zkusím se po nějaké mrknout, ale netuším, v jakém bude jazyce..

Chačaturjan má nádhernou hudbu, Šavlový tanec je božský. Z Vojny a Míru ujíždím na hudbě z verze, kde hrála Audrey Hepburn, složil ji myslím Nino Rota. Akorát teď nevím přesně ten rok :(

7 peknavec peknavec | Web | 10. února 2011 v 10:32 | Reagovat

ahoj,

je to veľmi zaujímavé čo píšeš, ja poznám väčšinou len "socialistickú" ruskú a sovietsku históriu. Lebo ani dnes sa nik nesnaží hovoriť pravdu a pomenovať veci také aké sú... Som Slovenka, ale Rusi sú Slovania a ako národ si vytrpeli najviac.

       Zuzana

8 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 10. února 2011 v 11:50 | Reagovat

Ahoj! To je naopak naprosto úžasné, že se tak dobře vyznáš v nedávné minulosti Ruska. V té se naopak já úplně ztrácím. Nevím, co si o ní mám myslet. Za socialismu bylo jednoduché určit, kdo byl ten dobrý a kdo ne. Dnes mám pocit, že se akorát všecko obrátilo. Třeba v tom novém filmu Admirál o Kolčakovi. Najednou nemáme hrdinné bolševiky, ale hrdinné bělogvardějce. Jenom si to vyměnili, ale vidění zůstalo černobílé. Snad se to za pár desítek změní a objeví se literatura, která se to pokusí prodat nezaujatě, bez zájmu zavděčit se jedné nebo druhé straně..

Když jsem psala tuhle sérii o terorismu, vycházela jsem většinou z ruských zdrojů. V jiných o tom kolikrát nebylo ani slovo. Je jasné, že Rusové si ty informace asi trochu upravili. Zkoušela jsem to nějak přefiltrovat, snad se mi to aspoň trochu povedlo.

Souhlasím stoprocentně s tím, že Rusové si toho ze Slovanů vytrpěli asi nejvíc. Třeba ve druhé světové válce. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že jejich jednání je často poněkud sebedestruktivní. Nebo mi to tak připadá. Spoustu problémů si přivodili sami, ať už válečných konfliktů nebo vnitřních problémů. Mají pocit, že to, co dělají, je dobré. Myslel si to i Stalin. Jenže cestu do pekla lemujou právě tyhle "nejlepší úmysly". Zkrátka není to lehké pochopit Rusy. Myslí úplně jinak. O jejich jednání se tříští všechna logika a všechny zákony.

Ehm.. Asi jsem vytvořila koncept na román. Jinak, zkoukla jsem tvůj blog a málem mi vypadly oči z důlků. Je to úžasné, co dokážeš vytvořit! To já mám vobě ruky levý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama