Lidia Zverevová: Ikarova sestra (I)

13. února 2011 v 12:44 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy

Lidia Vissarionovna Zverevová

(1890 - 1916)

Lidia Zvereva

IKAROVA SESTRA

Lída Zverevová.. Aneb příběh neobyčejné ženy, která pocházela z vysoké ruské šlechty, byla dcerou generála a podle zvyklostí své doby by se nejspíš stala ženou některého z carských důstojníků, navštěvovala plesy, štěbetala francouzské básně a mluvila jen šeptem. Ona místo toho milovala techniku, hrála si s vláčky a toužila vzlétnout nad krajinou a ovládnout nebe. Místo knih, tance a plesových šatů její život zaplnily nákresy letadel, vůně motorového oleje a dokonce -jen považte- kalhoty! V době, kdy v Rusku vládl car Mikuláš II., Lidia se stala první Ruskou, jež úspěšně složila pilotní zkoušky. Přesto, že žila jen pětadvacet let, inspirovala řadu žen, které se podle jejího vzoru staly pilotkami a některé z nich zasáhly i do bojů druhé světové války..


Lidia Vissarionovna Lebeděvová se narodila v roce 1890 v Petrohradě do rodiny generála Vissariona Ivanoviče Lebeděva, jednoho z hrdinů Balkánské války v letech 1877 až 1878.

Když se Lída narodila, nebyli už její rodiče nejmladší a pro své jediné dítě udělali vše, co mu na očích viděli. Rozmazlovali ji a splnili jí vše, co si vysnila. Zatímco jiné malé dívky z ruských šlechtických rodin si hrály s panenkami, oblékaly je a sbíraly květiny, malou Lidii už od útlého dětství fascinovala technika. Chtěla vědět, jak všechno funguje. Místo panenek tak Lebeděvovi své dceři kupovali složité mechanické hračky, které se vyráběly ve Velké Británii a v Německu. V Lídině pokoji se hromadily pojízdné vláčky, cínoví vojáčci a mechanická zvířátka. Většinu hraček Lidia rozebrala do nejmenších součástek a pokoušela se je znovu skládat dohromady.

Jakmile se Lída naučila číst, dostala svou první knížku o technice. Brzy jich měla plnou knihovnu a chtěla pořád nové a nové. Dívčinu nezvyklou zálibu v technice rodiče přičítali dětské zvědavosti a modernímu myšlení, které bylo koncem 19. století tolik ceněno. Role žen ve společnosti se neomezovala na dříve nezbytné vyšívání, tanec a zpěv, ale Lidia byla i na nástup nové doby radikální a výjimečná. Pilně studovala stavbu letadel, vzducholodí a balónů a přála si, aby jednou i ona mohla vzlétnout jako pták vysoko k nebi.
Svůj první let uskutečnila jako malá holka, když se s deštníkem nad hlavou spustila ze střechy kůlny. Tehdy skončila celé popálená od kopřiv a vystrašení rodiče nezbedné Lídě udělili menší trest.

Lidia Vissarionovna vystudovala gymnázium v Petrohradě a nastoupila do Smolného institutu, soukromé dívčí školy pro dcery ruských aristokratů. I během studií jí neopouštěla představa, že bude jednoho dne létat.

Lidia Zvereva
Lidočka Lebeděvová-Zverevová

V roce 1907, když jí bylo sedmnáct, se provdala za Ivana Sergejeviče Zvereva, mladého a ambiciózního inženýra-konstruktéra železničních staveb. Lidiina volba manžela nebyla náhodná. Manželství pro ni znamenalo především spojení dvou lidí se stejnými zájmy, peníze a postavení pro ni nebyly vůbec důležité. Ivan svou ženu v jejích plánech podporoval, Lídina bystrost a cit pro techniku jej nepřestávaly udivovat. Manželství Zverevových bylo neobyčejné šťastné a harmonické, bohužel trvalo příliš krátce a zůstalo bezdětné. Po dvou a půl letech společného života Ivan Zverev zemřel na zánět slepého střeva. Devatenáctiletá Lidia se tak stala mladinkou, ale nesmírně bohatou vdovou.

Šest měsíců, kdy Lidočka držela smutek za svého muže, měla dost času přemýšlet o sobě a své budoucnosti. Věděla, že nikdy nebude poslušnou dcerkou a neprovdá se za některého z vysokých carských důstojníků. Chtěla létat..

Lídu hluboce poznamenal příběh francouzské baronky Raymonde de Laroche, která se jako vůbec první žena na světě vznesla v aeroplánu k nebi. Raymonde své vášni obětovala vše. Zřítila se z výšky desetipatrového domu, našli ji zkrvavenou, se zlomenýma nohama a pažmi, znetvořeným obličejem a pochroumanou páteří. Baronka přes těžká zranění přežila a k létání se vrátila. Lidia si přála Francouzku napodobit, ale nebylo kde. V Rusku neexistovala civilní letecká škola.. Odejít do Francie? Nepřipadá v úvahu. Vissarion Lebeděv by dceru za hranice nepustil. Naštětsí byl v roce 1910 v Gatčině otevřen první ruský soukromý letecký klub jménem Gamajun¹.

Raymonde de Laroche
Francouzska Raymonde de Laroche

Lidiin nápad stát se ruskou Raymonde de Laroche byl nesmírně odvážný. Počátkem 20. století snad neexistovalo nebezpečnější a nevyzpytatelnější povolání, než byla kariéra pilota. Každý den se titulky novin po celém světě plnily titulky o leteckých haváriích. V době, kdy neexistoval padák, měl pád letadla téměř vždy za následek smrt pilota. Snad proto stáli ono zářijového dne roku 1910 před Gamajunem nastoupeni jen tři zájemci o létání. Jedním z nich byla i Lidia Zverevová. Před vstupem musela zaplatit 1000 rublů, 400 jako členský příspěvek a 600 jako zálohu, kdyby zničila nebo poškodila letoun.

Lidia Zvereva
Lidia s přáteli na obhlídce letadla

Zpráva, že se do Gamajunu přihlásila žena, vyvolala bouřlivý zájem novin. Lidiino jméno se v textu přímo neobjevilo, ale v ruských rodinách se už šeptem rozkřiklo, kdo že je "ta mladá dáma Z." Pro Gatčinský klub byla Lídina přítomnost příjemnou reklamou.

Za svým snem si Lidia stála do posledního dechu. Rok v Gamajunu se ukázal jako nejtěžší v jejím životě, ale Lída se nevzdala. Jejím instruktorem byl jmenován Vladimir Viktorovič Sljusarenko, čerstvý držitel pilotního průkazu. Byl jen o dva roky starší než Lidočka a horlivě se zajímal o všechnu techniku. Sám dokonce navrhl několik prototypů letadel. Vztah mezi ním a Lidií brzy přerostl dobré přátelství, ale Vladimir měl strach se Lídě svěřit se svými city. Příliš se bál omítnutí a také si uvědomoval společenský rozdíl. Lidia pocházela ze šlechitcké rodiny, byla bohatá a slavná, on byl jej obyčejný člověk bez peněz. Lídě se svěřil až po roce.

Sljusarenko
Vladimir Sljusarenko

První sólový let Lidie Zverevové bez pomoci Sljusarenka málem skončil tragédií. Když Lída vzlétla, spatřila, jak k ní míří letoun Farman. Jen o vlásek se jí zdařilo letounu vyhnout a posadit svůj stroj na mýtinu. Sotva popadala dech a třásly se jí ruce, ale jakmile se trochu vzpamatovala, chtěla znovu vzlétnout. Druhý pokus už dopadl úspěšně. Lidočka letěla dvacet minut ve výšce asi třiceti metrů nad krajinou..


ZDROJE: text: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8.
obrázky: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9.
__________________________

¹ Gamajun (Гамаюн) je bájný tvor ze slovanské mytologie, který se vyskytuje zejména v ruské kultuře. Obvykle je zobrazován jako pták s hlavou ženy. Je symbolem moudrosti, prorokem, jenž zpívá lidem božské písně. Přináší však i neštěstí, když letí od východu, nese s sebou smrtící bouři..
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 13. února 2011 v 16:07 | Reagovat

Zase jednou výborné představení osobnosti. Díky za článek.

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 13. února 2011 v 16:32 | Reagovat

Děkuju! Slepovala jsem ten článek snad týden, škoda, že jsem neobjevila víc informací..

3 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 14. února 2011 v 17:07 | Reagovat

Ještě že do toho druhého letounu nenarazila :) Jinak teda obdivuju její statečnost, asi bych nešla ;D

4 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 14. února 2011 v 18:23 | Reagovat

Já taky ne :-) Mám z letadel respekt. Lidia musela být pořádně odvážná, zvlášť na tu dobu.

5 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 15. února 2011 v 22:16 | Reagovat

Můžu tě o něco poprosit? Byla bych ráda kdybys mi okomentovala nějaký článek na blogu, udělalo by mi to radost ;)

6 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 19. února 2011 v 13:54 | Reagovat

Louskáček je super :)

7 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 19. února 2011 v 14:42 | Reagovat

Taky ho mám ráda, hudba Čajkovského je úžasná. Kvůli ní skousnu i ten balet :)

8 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 22. února 2011 v 18:23 | Reagovat

;)
Můžu se zeptat to menu je napravo schválně nebo mi nějak blbne počítač?

9 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 22. února 2011 v 20:18 | Reagovat

Ne, tvůj počítač je úplně v pořádku :-) Pokoušela jsem se trochu experimentovat s designem a takhle to dopadlo. Myslíš, že nalevo je to lepší? Já jsem totiž věčně nespokojená..

10 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 22. února 2011 v 21:47 | Reagovat

Jednak děkuju za pochvalu fotek, ano jsou z vlastní zahrady ;)
Jinak myslím že takhle je to dobrý už jsem si zvykla a to pozadí je moc krásné :)

11 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 22. února 2011 v 21:59 | Reagovat

Musíš mít nádhernou zahrádku.. Vypadá to na spoustu tajemných zákoutí. Jak je veliká? Jinak, pochvala je málo, ty fotky jsou opravdu krásné.. Máte rodinný domek?

Asi máš pravdu, už je zase vlevo. Čas od času mě přepadne chuť měnit design a tenhle obrázek se mi moc líbil :) Popravdě mě inspirovala tvoje květinová zahrádka..

12 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 28. února 2011 v 19:33 | Reagovat

Jak je veliká? No, tak, nevim jak to popsat, spíš větší než menší :) Ano rodinný domek, co vy?
Ty seš tak milá, že to snad ani není možné :)

13 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 1. března 2011 v 12:08 | Reagovat

Jé, děkuju :) To už jsem o sobě dlouho neslyšela :)

Podle těch obrázků mi vaše zahrada přišla docela veliká, ale pro mě jsou velké všechny. Žádnou totiž nemáme. Bydlím v normálním třípatrovém řadovém domu u velké ulice a z oken vidím maximálně fabriky, lom a komínové panorama Brna :)Ale už jsem si nějak zvykla.

14 Lorelai Hale Lorelai Hale | Web | 2. března 2011 v 22:03 | Reagovat

;)
Aha, já vidím z okna ořešáky a pak trať, nejradši mám zvuk vlaku když jede kolem, máme ho asi tak 50m od domu :). Jinak já bych si na město asi nikdy nezvykla, ale možná kdybych tam bydlela celý život, asi bych neměla na výběr :D

15 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 4. března 2011 v 12:13 | Reagovat

Ale já myslím že jo. Kdyby nebyla jiná možnost, tak by si zvykl každej :) Mně by asi trvalo pořádně dlouho než bych si zvykla na ten vlak :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama