Lidia Zverevová: Ikarova sestra (II)

5. března 2011 v 15:20 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy
V červnu 1911 začal Vladimir Sljusarenko se svými přáteli organizovat pokus o přelet z Petrohradu do Moskvy. Rozhodl se, že s sebou vezme i Lídu, která mezitím udělala v ovládání letadla značný pokrok. Lidii se jeho nápad ohromně zamlouval a 21. června ochotně přijela na místo odletu. Krátce po vzlétnutí se zjistilo, že motor má nejspíše závadu a posádka se raději vrátila zpátky. Při druhém pokusu Sljusarenka nedoprovázela Lída, ale jeho starý přítel Konstantin Šimanskij a několik dalších. Nedaleko Carského Sela se letadlo zřítilo do lesa a začalo hořet. Šimanskij zahynul na místě, Vladimira Sljusarenka převezli s těžkými popáleninami a mnohočetnými zraněními do nemocnice. Zranění utrpěli všichni členové posádky, jen jeden z nich -Alexandr Vasiljev- byl schopen do Moskvy doletět.
Sljusarenka jeho zranění neodradilo a sotva se udržel na nohou, vrátil se do Gamajunu, kde se dokonce stihl podívat na Lidiiny pilotní zkoušky.

Pilotní průkaz
Pilotní průkaz Lidie Zverevové


10. srpna 1911 Lidia Zverevová obdržela diplom, který ji opravňoval k řízení letadla. Zkoušky tehdy skládalo jednatřicet členů klubu, z nichž většinu tvořili nadšení mladí důstojníci. Lída získala diplom č. 31, stala se tak teprve jednatřicátým ruským letcem a vůbec první ženou. Zkoušky Lidočka prováděla na letounu typu Farman, o jaký typ se přesně jednalo je zatím otázkou sporů. Nejčastěji zaznívá názor, že se jedná o Farman IV.² Lidia vzlétla, nabrala výšku, opsala ve vzduchu pět osmiček a dosedla s Farmanem zpátky na pevnou zem. I druhý zkušební vzlet skončil bez větších problémů, Lídě se opět podařilo vykroužit několik osmiček a bez zaváhání přistála. Instruktoři byli jejím výkonem nadšeni a po právu jí předali vysněný diplom.

Farman
Nákres letounu Farman

Ve stejném roce obdržely diplom i další tři ženy - herečka Ljubov Alexandrovna Golančikovová (někdy se její jméno uvádí také jako Galančikovová), kněžna Jevgenija Michailovna Šachovská a Jevdokija (nebo snad Jevgenija) Anatrová.

Ljubov
Ljubov Alexandrovna Golančikovová

Počátkem jara 1912 se Lidia Zverevová provdala za Vladimira Sljusarenka. Přesné datum zatím není známé, některé zdroje uvádějí, že se svatba konala v lotyšské Rize. Pro oba letecké nadšence byla svatební cesta zbytečná, manželé se vydali na letecké turné na Kavkaz. Na jaře se Lidia chtěla zúčastnit letecké soutěže v Carském Sele, ale její plán zatrhl prezident klubu, hrabě Rostopčin. Považoval se nepřípustné, aby se nad Carským Selem proháněla žena, i kdyby měla diplomů deset. Lída odcházela rozzlobená a zklamaná. V hlavě se jí však pomalu utvářela myšlenka na vlastní ženskou leteckou školu, v níž by sama učila. Vladimir Sljusarenko si zase plánoval zřízení vlastní továrny na výrobu letadel. S Lidiinými penězi nebyly tyto sny neuskutečnitelné. Bylo však třeba nalézt vhodné místo. V samotném Rusku by Sljusarenkovi mohli příliš provokovat, ale v nějakém menším provinčním městě, kde by nebyli tolik na očích, by své plány mohli snadno naplnit.

Lidia Zvereva a M. Jefimov
Lidočka a pilot M. Jefimov

V březnu 1912 Lída s Vladimirem přijeli do Rigy, kam Lidočku pozvali na veřejné vystoupení. Cestou do Lotyšska se Lída nachladila, začalo ji bolet v krku a trpěla úpornými bolestmi hlavy. Plánované vystoupení odřeknout odmítla. V Rize tou dobou panovalo mimořádně špatné počasí, foukal silný vítr a nebe se zatáhlo. Rozmary počasí byly nebezpečné nejen pro pilota, ale též pro přítomné diváky.

1. dubna ráno se Lidia dostavila na předváděcí plochu, naskočila do připraveného Farmanu a vznesla se k zataženému nebi. Únava a ospalost musely jít stranou. Po několika minutách ve vzduchu ztratila Lída na letounem kontrolu, silný boční vítr jej hnal přímo na tribunu s diváky. V poslední chvíli se Lidii podařilo změnit směr, odklonila Farman od davů, ale v poryvech větru se letadlo převrátilo a dopadlo na zem. Přítomní diváci vykřikli hrůzou. Nikdy nepochyboval, že Lidia náraz nepřežila. K Farmanu se rozběhli pořadatelé. Připravovali se na nejhorší, ale objevili Lidočku živou.
Při pádu si zlomila nohu, utrpěl několik pohmožděnin a třísky z letadla se jí zapíchly do tváří, ale byla relativně v pořádku. Zranění nebyla vážná, ale Lidii působila nesmírnou bolest. Lékaři ji žádali, aby si na chvíli odpočinula od své práce a odjela se doléčit na slunný Krym. A Lidia? "Neposlechla jsem, chtěla jsem létat." napsala v dopise.
Přesto, že Lidiino vystoupení v Rize nedopadlo podle jejích představ, získala si srdce a přízeň místních lidí. Přesvědčili ji, aby zůstala.

Lidia Zvereva
Lída se připravuje ke vzlétnutí..

V dubnu 1913 manželé Sljusarenkovi otevřeli nedaleko Rigy malou továrnu na výrobu letadel (zejména se jednalo o letouny Farman a Morane-Saulnier). Již za půl roku předváděli upravený typ Farman XVI a jejich model se setkal s velkým úspěchem. Zájemci si objednali hned osm dalších kusů.
K továrně přiléhala i letecká škola Lidii Vissarionovny. Brzy přivítala první zájemkyně většinou z řad vyšší šlechty, hraběnky Dolgoruká, Antonovová-Naumovová a další. Díky Lidiiným penězům a podpory blízkého závodu "Motor" si Vladimir Sljusarenko mohl pustit do navrhování nových prototypů. Někdy mu pomáhala i Lída. Někteří odborníci se domnívají, že její návrhy byly mnohem propracovanější a hodnotnější než myšlenky jejího muže. Lidia svými plány natolik předběhla dobu, že se její náčrtky nedaly i přes nejlepší vůli zrealizovat.
Lidiin věhlas daleko přesáhl hranice Ruského impéria. Dostala nabídku ke spolupráci od Rakousko-Uherské monarchie, ale odmítla. Pro ni byla prioritou letecká škola, návrhy letadel byly jen okrajovým zájmem.

Počátkem května 1914 přijel do Rigy Jevgenij Špicberk, slavný ruský letec a jeden z průkopníků vzdušných smyček. 4. května celému městu předvedl své letecké umění, jeho let sledovala i Lída. Rozhodla se Špicberka napodobit a týž den večer začala s nácvikem. 19. května se Lidia ve svém jednoplošníku vznesla nad Rigu až do výšky 800 metrů a nadšeným divákům převáděla osmičky, nově naučené smyčky a další letecké kousky. Když dosedla na zem, diváci ji zasypali květinami. V rižských novinách se objevil článek: "Paní Zverevová zůstane navěky v paměti Rigy jako první z Ikarových sester."

V srpnu 1914 Rusko vstoupilo do první světové války. Na žádost ministerstva války byla část továrny Sljusarenkových převedena do Petrohradu, kde se pokračovalo ve výrobě nových strojů. Krátce poté Lidii přizvali, že se konečně může zúčastnit soutěží v Carském Sele. Těsně před zahájením Vladimir Sljusarenko provedl zběhnou kontrolu manželčina letounu a objevil v motoru železné hobliny. Pokud by Lidia odstartovala, téměř jistě by havarovala. Lidočka se domnívala, že hobliny v motoru mají na svědomí její konkurenti, kteří nesnesli pomyšlení, že by jejich soutěži vystoupila žena. Sljusarenko měl jiný názor, ale nechtěl svou ženu vystrašit. Byl si téměř jistý, že někdo usiluje o Lidiin život.

Během války Lidia pracovala v petrohradském závodě jako testovací pilot a projektant. Na jaře 1916 však těžce onemocněla, podle lékařů chytila tyfus. 15. května 1916 Lída zemřela. Protože není přesně známé datum jejího narození, nemůžeme určit, jestli zemřela v pětadvaceti nebo šestadvaceti letech.

Pohřeb pilota
Pohřeb neznámého pilota..

Vladimira Sljusarenka její smrt hluboce zasáhla, ale stále se mu něco nezdálo. Jestli Lidia opravdu dostala tyfus, jak je možné, že nikdo, s kým přišla za tu dobu do styku, neonemocněl ani touto nemocí dříve netrpěl. Nedokázal si vybavit, kde by Lída mohla tyfus chytit. Pak si vzpomněl na hobliny v motoru a odmítnutou žádost ke spolupráci s Rakouskem. Napadlo ho, že by Lídinu smrt mohli mít na svědomí němečtí agenti, již chtěli za každou cenu zničit mladou a talentovanou konstruktérku, která si přála pracovat pouze pro Rusko a nezlákaly ji zahraniční nabídky. Když se Sljusarenko probíral manželčinou pozůstalostí, zjistil, že polovina jejích výkresů a náčrtů zmizela. Považoval to za jasný důkaz, že Lidočka nezemřela náhodou. Carská policie však jeho versi považovala za přikrášlený příběh a nesmyslnou historku. Trvala na lékařské zprávě o tyfu. Možná, že se Vladimir Sljusarenko mýlil a jeho žena skutečně zemřela na tyfus. Pravdu se dnes nejspíš nedozvíme.

Lidii Vissarionovnu Zverevovou-Sljusarenkovou pohřbili na Nikolajevském hřbitově u kostela Alexandra Něvského v Petrohradě. Nad jejím hrobem zakroužila letadla, to přišli Lídini přátelé vzdát této odvážné ženě poslední hold. Tento náhrobek už dnes nenajdeme. Co se s ním stalo a jestli byly ostatky Lidii Zverevové někam přemístěny, nevíme.

Lidia Zvereva
Krásná Lidočka Zverevová

Vladimir Sljusarenko svou ženu přežil o padesát tři let. Z Ruska emigroval po VŘSR. Několik let strávil v Turecku, Bulharsku a Francii, než se konečně usadil v Austrálii ve městě Sandgate na východním pobřeží. Pracoval zde jako automechanik a okrajově se věnoval návrhům sportovních letadel. Sljusarenko zemřel v roce 1969, bylo mu osmdesát let.

Sláva Lidie Zverevové v Rusku plane dodnes. Osud Lidočky inspiroval řadu žen i mužů, pro které bylo nebe osudem. Ať už to byla Valentina Těreškovová, Světlana Savická, Ljubov Golančikovová, Marina Raskovová nebo další. Šly v Lidiiných stopách a vystoupaly až na oblohu, blíže k nebesům.. jak si vysnila koncem 19. století jedna malá dívka, která se na deštníku spouštěla ze střechy kůlny..


ZDROJE:
text: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8.
obrázky: 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10.
______________________________

² Farman IV (Фарман IV) je letoun sestrojený v roce 1909 na návrh francouzského konstruktéra Henriho Farmana, který se stal spolu se svým bratrem Mauricem zakladatelem závodu Farman. První let Farmanu IV proběhl v rok 1909, o rok později se tento dvojplošník začal masově využívat..
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lorelai Lorelai | Web | 5. března 2011 v 15:27 | Reagovat

Moc zajímavý příběh, škoda že ten náhrobek zmizel, nebo co se s ním stalo.

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 5. března 2011 v 20:20 | Reagovat

To se bohužel asi nedozvíme. Ale je to škoda a jakýsi projev neúcty, aspoň podle mě.

3 Barca (Barcelona) Barca (Barcelona) | Web | 7. března 2011 v 11:42 | Reagovat

Budeme SB?

4 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 7. března 2011 v 18:49 | Reagovat

No, na tyhle fíkoviny moc nejsem. Když se řekne Barcelona, spíš si vybavím chrám Sagrada Familia než Lionela Messiho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama