Červen 2011

Opatství v Glendalough

29. června 2011 v 22:04 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

OPATSTVÍ V GLENDALOUGH: ÚDOLÍ DVOU JEZER



Irsko je úžasná země. Za deset dní, které jsem v něm strávila, si mě naprosto získalo. Je to ostrov s měkkou trávou, kamennými zídkami ohraničujícími pastviny, pasoucími se ovečkami, rozervanými skalisky, členitým pobřežím s vysokými útesy, tisícovkami hradů a zřícenin, polorozbořenými opatstvími a kláštery s keltskými kříži a starými náhrobky, přátelskými lidmi a nádhernou lidovou hudbou. Opatství Glendalough nedaleko Dublinu bylo mojí první zastávkou na cestě Smaragdovým ostrovem a právě tady jsem poprvé potkala skutečné Irsko..

Stratford nad Avonou: Můj Hamlet..

28. června 2011 v 17:22 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

HAMLET A JÁ



Byly chvíle, a nebylo jich málo, kdy jsem ze srdce nenáviděla Shakespeara. Navzdory tomu, že napsal Sonety Černé dámě a Richarda III. mu nemůžu odpustit jednu věc. Nechal umřít Hamleta a ani se mě nezeptal, co si o tom myslím. Hamlet je geniální. Hamlet je božský. Hamlet je Hamlet. Kralevic dánský je mou nejmilejší postavou z pera Willíka S.. Přesto, že ho řada lidí odsuzuje za jeho vlastnosti a charakter, i když sami by byli na rozpacích. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, že? Jeden moudrý profesor z Masarykovy univerzity kdysi prohlásil, že Hamleta mají rádi jenom nenormální jedinci. Že vlastně ani nelze mít rád Hamleta. Vždyť je to šílenec a vrah. Že jsem jeho zastáncem, vás už těžko překvapí.. Na druhou stranu, ten profesor, za jehož citátem si stojím a vážím si ho, tam stojí se mnou..

Všichni jsme Karamazovi: syntéza díla (II)

12. června 2011 v 13:00 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..
Fjodor Karamazov: Ještě jednou: je Bůh, nebo není Bůh?
Ivan: Bůh není.
Fjodor Karamazov: A kdo se to člověku tedy posmívá?
Ivan: Pravděpodobně Ďábel.
Fjodor Karamazov: A Ďábel je?
Ivan: Ne. Ani Ďábel není.

Karamazovi


Všichni jsme Karamazovi: syntéza díla (I)

8. června 2011 v 18:40 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

KARAMAZOVI

Každý z nás chybuje..
Každý z nás věři..
Každý z nás miluje..
Každý z nás nenávidí..
Všichni jsme Karamazovi...

Karamazovi

Fakt, že Fjodor Michailovič Dostojevskij je jedním z největších a nejslavnějších ruských i potažmo světových autorů a jeho detailní a přesné rozbory lidského chování, při nichž zachází do samého nitra temné lidské duše a obnažuje věci, za něž by se člověk měl stydět, jsou dokonalé a nepředstavitelně nadčasové, mi byl znám už několik let. Podobně fakt, že Ivan Trojan je naprosto famózní herec, jehož cit pro hraní by mu mohl závidět celý slavný Hollywood.. Přesto mě kombinace těchto dvou faktů, spojená do filmu, rozsekala na kousky a nechala mě sedět jako leklou rybu na suchu s otevřenou pusou a vyvalenýma zelenýma očičkama..
Film Karamazovi od Petra Zelenky zkrátka musíte vidět.. Rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu trochu rozebrat nejen film, ale i jeho okolí.


Panu F.

2. června 2011 v 22:17 | Já, ta Fašounova děvka |  La vie de Larisa Larcher

Pane F.,

znáš mě, že jsem občas sentimentální. Zvlášť po pořádné dávce písniček v podání Waldemara Matušky a větším množství krátkých červených startek. Jinak už jsem celkem normální. Ale když příjde řeč na tebe, chovám se pořád jako ta naivní patnáctiletá holčička, která měla ještě na jednom copu gumičku s růžovým medvídkem, jak jsi mě viděl poprvé. Uplynulo víc let, než bych chtěla, a jsem pořád stejná. Medvídková gumička je sice už dávno ve skříni, ale mozek se mi vypíná pořád stejně jako tehdy. Ještě, že o tom nemáš ani tušení. Nemáš, viď? Jistěže nemáš. Proč bys měl mít. Proč sakra..