Panu F.

2. června 2011 v 22:17 | Já, ta Fašounova děvka |  La vie de Larisa Larcher

Pane F.,

znáš mě, že jsem občas sentimentální. Zvlášť po pořádné dávce písniček v podání Waldemara Matušky a větším množství krátkých červených startek. Jinak už jsem celkem normální. Ale když příjde řeč na tebe, chovám se pořád jako ta naivní patnáctiletá holčička, která měla ještě na jednom copu gumičku s růžovým medvídkem, jak jsi mě viděl poprvé. Uplynulo víc let, než bych chtěla, a jsem pořád stejná. Medvídková gumička je sice už dávno ve skříni, ale mozek se mi vypíná pořád stejně jako tehdy. Ještě, že o tom nemáš ani tušení. Nemáš, viď? Jistěže nemáš. Proč bys měl mít. Proč sakra..


Měl bys ale vědět, že tě pořád nenávidím. Naprosto šíleně. Datum tvých narozenin mám začerněný a začmáraný na několik let dopředu. Předstírám, že takovej den vůbec neexistuje. Jo, a den našeho velkolepého seznámení raději dopředu vytrhávám a kupuju si záchrannou flašku vodky. Nenávidím tě, pane F., stejně jako dřív. Ani o chlup míň. Pořád mě na tobě rozčiluje miliarda drobností, z nichž si většinu ani neuvědomuješ. Ani nepřiznáš.

Nenávidím tě za to, že nechápeš, že můj mozek selhává při příkladech, kde se přestaly objevovat hrušky s jablkama. Za to, že doteď pořádně nevím, jak funguje zip a nepochopila jsem ani jednu z tvých přednášek o rychlosti příčného náklonu.. za tu tvoji nehoráznou sebestřednost a ješitnost, s níž jsi mě seřval, když jsem ti řekla, že jsi šovinistický prase.. za to, že jsi mi nikdy večer nezavolal, jak mě strašně miluješ a nemůžeš beze mě spát.. O to smutnější bylo, že jsi mi napsal teď, po pár letech, jak šíleně jsi mě tehdy miloval a nic se na tom do dneška nezměnilo. Nenávidím tě za to, že mluvíš jako kniha z první republiky a gramatických chyb se vyvaruješ i ve stádiu totální ožralosti, kdy jiní zapomínaj i svý jméno.. Za to, že víš tolik věcí, který mně nic neříkají a nedokážu je pochopit. Za to, že neumíš přijmout a zkusit pochopit jiný názor, než je ten tvůj. Za to, že si nepřiznáš svou chybu. Za tu tvoji vážnost a uraženost, se kterou se nedokážeš vyrovnat s tím, že jsi někomu pro smích. Za to, že jsi neuměl francouzsky a nikdy jsi mi nerecitoval básně. Ani toho Puškina sis nekoupil, pane F..

Nenávidím tě, protože jsi mě zbavil ve většině ohledů dětské naivity a dal mi nakouknout do světa, o kterej jsem nestála, kterýho jsem se bála a v kterým se dodnes trochu ztrácím. Nenáviděla jsem tě za tu tvoji dokonalost a sebevědomí, s nímž ses procházel ulicemi. Za tu tvoji úžasnou schopnost lidem vnutit svůj názor. Věřím tomu, že bys dokázal přesvědčit i obyvatele Sahary, že si musí nechat postavit ve svý vesnici most přes řeku. Že jsi mě přesvědčil, že všichni ostatní odcházejí ze souboje s tebou jako poražený trosky. Že jsi takovou trosku udělal i ze mě. Chápeš, liebling, že mám už kolikátý rok ve skříni velkou láhev tvýho oblíbenýho chlastu, i když ho zarytě nesnáším a rozhlašuju okolí, jak báječný pití to je. Jak mi vysvětlíš, že mám vedle svýho milovanýho Puškina knihy o Wehrmachtu, paměti Ericha Hartmanna a několikátej rok se vrtám v atentátu na Heydricha? Víš, jak strašně se cítím, když si ve vaně začínám notovat Deutschland, Deutschland über alles? A vůbec nevím proč?

Nenávidím tě, sakra! Svůj zeměpisnej atlas jsem obdařila nápisem "Tady je Fašounovo" přes celou mapu Německa. Mám strach, když se náhodou ocitnu ve stejným městě jako ty. I když je mi jasný, že tě těžko potkám. Liebling, kurva už! Neznám nikoho, kdo by se ti podobal. Aspoň z desetiny. Nepotkala jsem nikoho, kdo mě by s takovou nonšalancí provázel nočním Cajzgrádem a bylo mu úplně jedno, co si myslí všichni okolo. Bylo ti fuk, že jsem měla každou botu jinou a z půlky nehtů se mi oloupal lak..

Měla bych na tebe být hrdá a ohánět se všude tvým doktorským titulem, mistrovským talentem a nehynoucí slávou. A já místo toho plánuju, jak sprovodit ze světa všecky tvoje kolegyně, který ti budou nosit bábovky a vařit kafe. Mlhavě se mi vybavuje, že mojí první olejovou bábovkou ses málem zadusil. Jsem mizerná kuchařka, vařím ještě hůř než píšu verše. Pošleš mi recept, pane F.?

Kolik panáků mi už dlužíš, pane F.. A těch peněz. Dodneška ti vyčítám, jak jsem v záchvatu žárlivosti urazila opěradlo židle, když si mi napsal, že sis našel novou kořist. Všechny knihy, co jsem kvůli tobě nakoupila, jsem prohodila oknem a pak je hledala v popelnici. Dva roky života jsou v hajzlu. A je něco lepší? Změnilo se něco? Kéž by, pane F., kéž by.

Nenáviděla jsem a pořád tě nenávidím, ale to nejni nic novýho. Jenže tím to ani nekončí, ani nezačíná. Nenávist se dá ještě pochopit. Ale víš vůbec, že zároveň s tím, jak jsem přeškrtávala datum tvejch narozenin, jsem k nim dopisovala "Liebling- Geburstag"? A jakej jsem do tebe byla blázen. A jakej ještě jsem.

Milovala jsem tě úplně šíleně, když jsme hráli jednou večer Aktivity. A já jsem v rámci pantomimy pobíhala po pokoji v tvý košili, máchala rukama jako epileptik, do toho skákala po čtyřech a tak nějak celkově vypadala jako zhulenej kůň? Celej pokoj se válel smíchy po zemi a slzely jim oči. Ty jsi jen postával stranou a se svým potměšilým úsměvem suše utrousil: "To bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!" A bylo ticho. Nepamatuješ se, že? Nevadí. Třeba se mi to taky jednou povede.

Milovala jsem tě, když jsi mě utěšoval a kupoval mi skleničku šampaňskýho, když jsem se fantasticky rozplácla během našeho pokusu o předvedení paso doble. Tví známí se dobže bavili, ale tobě bylo jedno, že neumím tančit. (Ale když si mě viděl u imitace ruskejch lidovejch tanců, to bylo jiný kafe!)

Milovala jsem tě, když celá hospoda v Cajzlgrádu lehla smíchy, když jsi jim mě šel představit. Vůbec ti nepřišlo divný, že jsem vypadala jako tvoje mladší sestra. A jakej jsi mi sjednal respekt. Malá holčička si tak mohla hrdě žvanit svý bláboly o Brusilovově ofensivě a pajzl jen tiše čuměl..

Milovala jsem tě, když jsi vždycky dorazil pozdě s tím, že ti ujel vlak, protože jel z jinýho nástupiště. Spokla jsem ti i výmluvu, že sis spletl jízdenku s balícím papírkem do cigár..
Milovala jsem tě, když ses dokázal otočit s lodí aj uprostřed placatýho rybníka bez jediný vlnky..
Milovala jsem tě, protože jsi mě nikdy nelitoval a neříkal mi, jak strašně na tom jsem. Spíš si spustil o svý práci a já jsem zapomněla na všechno..
Milovala jsem tě, protože jsem obdivovala tvoji cílevědomost, s níž sis plnil jedno přání za druhým..
Milovala jsem tě, i když jsi měl řadu košil, který by nevzal ani Červenej kříž pro děti v Súdánu, a vesele si v nich chodil tím svým Štatlem..
Milovala jsem tě, když si mě vytáhl na Petřín a místo kapesní verze Máchova Máje jsi vytasil svůj vlastní návrh tanku..
Milovala jsem, i když jsem seděla na přednášce o kvantový fyzice a snažila se pochopit, o čem se to mluví, abych pochopila, co si to studoval. Cpala jsem si do hlavy všechny vzorce, čísla a konstanty, abych věděla něco víc, než že Einstein přebral babu Nikolu Teslovi..
Milovala jsem tě, pač ses nikdy nezeptal, jak se mám. Tuhle otázku bůhvíproč nesnáším..
Milovala jsem tě, i když ti ráno vyhrávala místo budíku ta příšerná německá hymna a pokoušel ses schovat všecka moje cédečka se sbírkou Alexandrovců..
Milovala jsem tě, když se za mě nestyděl poté, co jsem si zazpívala fortissimo Santa Lucia uprostřed noci na Václaváku..
Milovala jsem tě, když jsi mě ujišťoval, že mám talent a někam to dotáhnu. Vážně by mě zajímalo, kdes to vzal. Dotáhnu se tak do jinýho pajzlu a talent mám jedině na to, že na co šáhnu, tak se deviálně posere..
Milovala jsem tě, když jsi mě nechával z milosti vyhrát v šachu a pak jsi prohlašoval, že to bylo jednoznačně v rámci fair play..
Milovala jsem tě, protože jsi mi rozuměl a chápal si mě. Což je minimálně na Nobelovku, pač ani já sama si kolikrát nerozumím. A to jsi mě viděl tak dvakrát za měsíc..
Milovala jsem tě, i když jsem stála v okně s cigárem v tlamě, oči si utírala do rožku kapesníku s německou vlajkou a tys byl zatím se svou matfyzačkou..
Milovala jsem tě proto, jakej jsi byl a proto, jakej jsi nebyl..

K čertu s tebou, pane F. Je mi víc než jasný, že tě potkám za pár let s dětičkama, který tolik nesnášíš, a jakousi ženuškou, co se tě nepokusí otrávit bábovkou, přerazit při tanci, ani nepřipravit o hudební sluch svou versí kalinky. Už teď k tomu máš slušně nakročeno, jo vím o tom. Ale stejně je ta tvoje podržpérka hnusná a dutá jako dlabaný necky. To mi nemůžeš vzít, pane F.. To teda sakra že ne!

Nebo ne. Doufám, že tě už nikdy nepotkám. Nebo přesídlím někam na Pankrác. Tak proč ti pořád píšu by mě zajímalo. Nevím, pane F., co vlastně chci. Nevím, co si mám myslet a co mám cítit. Odi et amo. Jo, já vím, že nemáš rád antiku. Nejseš pan K. Ale v tomhle něco je, když to řikam i já.

Каждый раз, когда я скучаю по тебе...я пишу письма... Письма тебе, дорогой Ф.
Каждый раз, когда я думаю о тебе.. пишу.. пишу о своей любви к тебе. Она безгранична, страшная, страстная, неистовая.. И каждая буква напоминает мне, как сильно я скучаю по тебе и как очень я тебя люблю..


Ale tak jo, ale jednu věc bych přece jen chtěla. Chci, aby to začmáraný datum ve mě přestalo vzbuzovat emoce. Aby pro mě zas bylo jen lístkem v kalednáři..


Kurva, pane F., jak já tě .......
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | 4. července 2011 v 1:34 | Reagovat

Tohle je jedna z nejúpřímnějších věcí, co jsem kdy četla.. člověk z toho dokáže cítit každou emoci, ..pokud někdy opravdu takhle miloval. Ženská, prosím, nezměň se mi nikdy! Jsi jedinečná, takových je málo.

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 4. července 2011 v 1:45 | Reagovat

Zatraceně, ženo! Já normálně šahám po kapesníku. Děkuju ti, moc si toho vážím. Zvlášť za tenhle článek jsem se totiž trochu styděla, že jsem se nechala poněkud unést emocemi.

Nezměním se, slibuju. Kdyžtak tu budeš ty, abys mi jednu vrazila, a vrátím se do normálu :) Jen chci říct, že jsi tě vážím a přeju si, aby jsi zůstala jako teď. Pač takhle jsi nejlepší! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama