Stratford nad Avonou: Můj Hamlet..

28. června 2011 v 17:22 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

HAMLET A JÁ



Byly chvíle, a nebylo jich málo, kdy jsem ze srdce nenáviděla Shakespeara. Navzdory tomu, že napsal Sonety Černé dámě a Richarda III. mu nemůžu odpustit jednu věc. Nechal umřít Hamleta a ani se mě nezeptal, co si o tom myslím. Hamlet je geniální. Hamlet je božský. Hamlet je Hamlet. Kralevic dánský je mou nejmilejší postavou z pera Willíka S.. Přesto, že ho řada lidí odsuzuje za jeho vlastnosti a charakter, i když sami by byli na rozpacích. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, že? Jeden moudrý profesor z Masarykovy univerzity kdysi prohlásil, že Hamleta mají rádi jenom nenormální jedinci. Že vlastně ani nelze mít rád Hamleta. Vždyť je to šílenec a vrah. Že jsem jeho zastáncem, vás už těžko překvapí.. Na druhou stranu, ten profesor, za jehož citátem si stojím a vážím si ho, tam stojí se mnou..


V dobách, kdy u mých vrstevníků frčely Děti z Bullerbynu a Kocour Modroočko, jsem četla Hamletův monolog a učila jsem se ho zpaměti. Tehdy jsem pořádně nechápala, o co jde, ale líbily se mi verše. Časem jsem zjistila, že jsou i autoři s lepšími verši (možná je to částečně i vinou překladů), ale obsah je nepřekonatelný a nadčasový. Shakespearovy hry mají pořád co říct i dnes, v moderní době všech těch technických serepetiček. Dokázal skvěle vystihnout lidský charakter a rozvést ho. Takový Richard III. je božsky pokřivená postava, i když si jí Will poněkud přibarvil. Ale Hamlet je vrchol všeho. Ani nevím, kolikrát jsem ho viděla na Letních Shakespearovských slavnostech na Špiláku. Za to tedy mohl i Langmajer v hlavní roli, že.. Hamleta jsem zbožňovala. Proto jsem byla strašně ráda, že jsme se cestou do Irska zastavili aspoň na chvíli ve Stratfordu nad Avonou, kde se narodil muž, který má kralevice dánského na svědomí..

Jenom pár slovy něco vysvětlím,
říci vám všechno - to není v mé mocí.
Že v hříchu jsem byl počat, o tom vím, -
V potu a nervech při svatební nocí.

Jak v oblacích jsem svůj part rozehrál,
čím výš - tím člověk krutější zná strunu.
Věděl jsem přece: Bude ze mne král,
protože teď jsem následníkem trůnu.

Stratford leží na řece Avoně ve střední Anglii a má asi 24 000 obyvatel. Ten nejslavnější rodák se narodil roku 1564, přesné datum je dosud předmětem spekulací. Toliko uváděný 23. duben je pravděpodobně omyl pisatele, který se táhne už od 18. století. Víme, že William, syn rukavičkáře Johna Shakespeara a jeho ženy Mary Ardenové, byl pokřtěn 26. dubna v kostelu Nejsvětější trojice ve Stratfordu (Holy Trinity Church). Datum 23. dubna označuje i den, kdy Shakespeare zemřel, a je to také den svatého Jiří, patrona Anglie. William byl jedním z osmi dětí manžeků Shakespearových. Měl čtyři sestry: Joan, Margaret, druhou Joan a Anne; a tři bratry: Gilberta, Richarda a Edmunda.

Věděl jsem přece: Co si budu přát,
to se i stane. Neznám odříkání.
A museli mne všichni poslouchat
jak mého otce. Ctili všechna přání.

Říkal jsem slova laskavá i zlá
a přemýšlel jsem o nich jenom málo.
Co na jazyk mi slina přinesla,
to pro mé druhy zákonem se stalo.

V noci jsme často vylekali stráž,
když tmou jsme táhli v horečnatém spěchu.
Jedl jsem nožem, z kožešin měl plášť,
koně jsem často krotil pro potěchu.

William Shakespeare

William byl nejstarší syn, který se dožil dospělosti. V osmnácti se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti. Nejstarší byla dcera Susanna, později následovala dvojčata Hamnet a Judith. Obě dívky se provdaly, jediný syn zemřel v jedenácti letech.

Věděl jsem: Jednou budu vládnout všem.
Hned při zrodu jsem tak byl ocejchován.
A já se zpíjel v pachu koníren,
ač z knížek na mne dorážela slova.

Pak za úsměv jsem dobře uměl skrýt
i hněv, i hořkost, tajné roztrpčení.
Tohle mne šašek stačil naučit...
ubohý Yorick... už tu dávno není...

Z rodinného života Shakespeare brzy uprchl do Londýna, kde nejprve působil jako herec, přepisoval staré hry a nakonec se pustil do psaní vlastních děl. Jeho hry můžeme rozdělit do tří hlavních kategorií: na hry historické, komedie a tragédie. Z her s tématy z anglické historie si zmiňme alespoň Jindřicha IV., Krále Jana, Jindřicha VIII. a Richarda III., z tragédií vyniká Král Lear, Othello, Romeo a Julie, Macbeth a samozřejmě Hamlet. Komedie a pohádkové hry, jež sepsal v posledním obdoví své tvůrčí činnosti, zastupuje například Večer tříkrálový, Jak se vám líbí, Komedie omylů nebo Veselé paničky windsorské.

William Shakespeare zemřel 23. dubna 1616 ve Stratfordu, kde byl o dva dny později i pochován. Jeho dcera Judith zemřela bezdětná, jediný potomek jeho první dcery Susanny - dcera Elizabeth zemřela bez potomků. Linie slavného spisovatele tak zanikla.

Potom mne začal lákat jiný cíl,
a ten se míjel s bohatstvím a slávou.
Tehdy jsem také lítost pocítil
nad mrtvým, ba i nad zdupanou trávou.

Má vášeň k lovu byla hned ta tam,
hnal jsem se zpět a křičel, ať vše skončí!
Nenáviděl jsem smečku chrtů. Sám
důtky jsem v hněvu zvedal na náhončí.

Chápal jsem, že se skrývá v našich hrách
výtržnost, plná nehorázných činů.
Za nocí potom přepadal mne strach,
v řece jsem smýval všechnu denní špínu.

Objevila se řada spekulací, jestli je William Shakespeare skutečným autorem všech her a sonetů, jež mu jsou připisovány. Nejčastěji padá argument, jak by mohl téměř nevzdělaný muž tak dobře znát historii, svět a mít tak obrovskou slovní zásobu. Nevím přesně, kolik slov je v Bibli, ale Shakespearovy hry jich obsahují dvojnásobek. Podle pověsti drží Shakespeare ve své hrobce v rukou pouzdro, v němž je listina, na které je napsáno, co ve skutečnosti napsal. Možná tam žádný spis není, nebo je na něm napsán je vzkaz všem bláhovým hledačům senzací.. Kdo ví..

K prozření jsem se blížil prázdnem dní,
kolem mne rostly podvody a klamy.
Neměl jsem rád svou dobu, lidi v ní,
a častěji jsem sedal nad knihami.

Můj mozek sál jak houba vláhu věd,
všechno chtěl vstřebat: pohyb, znehybnění.
Myšlenky však lze těžko rozvíjet,
když nikdo pro ně nemá pochopení.

S přáteli z dětství přetrhla se nit -
Ariadnině niti se to stává...
Být nebo nebýt - byl mi hřebem vbit
do mozku problém - a spát nedopřával.

Za vlnou vlna, jejich věcný chvat
v mém moři běd se kolem přelévaly.
Jako bych je chtěl sítem přelévat,
když vyslovil jsem otázku, jež pálí.

Rodný dům Shakespeara je hlavní atrakcí Stratfordu a je u něj vždy plno. Vyfotit se u něj v soukromí a bez davu koukajících turistů je obtížný úkol, ale nakonec jsem uspěla.



Kostel Nejsvětější trojice, kde je pochován, jsem si bohužel prohlédla jenom zvenku. Byla totiž zrovna neděle, doba mší, a malý kostelík byl plný lidí. Sice mě do kostelů vede jenom architektura a na Boha nevěřím, ale přišlo mi neslušné je rušit. Tak snad příště tam Willíkovi položím květinu. Ale toho Hamleta mu jen tak neodpustím. To zase ne.

Holy Trinity Church

hrob Williama Shakespeara (staženo z google.images)

Kolem kostelíka je příjemný parčík se starými stromy, keři a dávnými náhrobky. Stojí za to se tam na pár minut zastavit a rozhlédnout se okolo.

Za výzvou předků šel jsem tichem vpřed,
pochybnost se mnou usedala k stolu...
Myšlenek tíha slibovala vzlet,
však křídla vášně táhla k hrobu dolů.

Byl jsem jak vor, jenž vyplul na chvíli,
nepevnou houžví špatně propletený.
Prolil jsem krev. I jiní prolili...
A nevzdal jsem se pomstychtivé scény.



Příjemná je i procházka kolem řeky Avony, která vede alejemi a lesíkem. Cestou narazíte i na slavný kamenný most.



Shakespeara a čtyři jeho slavné postavy - Johna Falstaffa (Veselé paničky windsorské), Lady Macbeth (Macbeth), prince Hala (Jindřich VI. a V.) a Hamleta (Hamlet) připomíná pěkný památník. Zvlášť od dánského následníka se mi zrovna nechtělo. Znáte Laru. Někdy bych se tam ráda vrátila.

Můj čin byl prohra... Pro mnohé snad šok.
Ofélie! Jak nenávidím tlení!
Tím, že jsem zabil, srovnal jsem svůj krok
s oním, kdo se mnou leží v jedné zemi.

S pohrdáním jsem vnímal násilí.
Jsem Hamlet. Kašlu na trůn, na korunu.
A oni si tak hloupě myslili,
že soupeř musel zemřít kvůli trůnu.

Památník

Lady Macbeth

princ Hal

Na Stratfordu mě láká ještě jedna věc. Ráda bych někdy viděla některou z Willíkových her v originále, jak je předvádějí v místním divadle. Neznalost renesanční angličtiny není na škodu. Nerozumí jí většinou ani rodilí mluvčí. Aspoň bych nebyla jednou za blba :) Navíc tak trochu naivně doufám, že tam třeba zakopnu o někoho, kdo bude tak trochu Hamlet. A když ne ve Stratfordu, tak v Dánsku určitě. Budu muset do července trochu nacvičit ten pravý britský akcent. Juch! Oželím, kdyby nebyl jako Laurence Olivier, ale znát Hamletův monolog by tedy rozhodně měl :)

Géniů gesto skrývá nadsázku.
Úkosem smrt se dívá do zrození.
Klademe věčně lstivou otázku,
odpověď na ni nikde ale není. *
 


Lara a Hamlet
(a estli někdo z vás cipů cekne, že nám to spolu nesluší, tak ho nakopnu!)

Hamletův fenomenální monolog v podání sira L. Oliviera z filmu z roku 1948 je ke shlédnutí například zde.
* báseň je dílem Vladimira Vysockého a jmenuje se Můj Hamlet. Citováno v překladu Jany Moravcové z roku 1988


 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama