Všichni jsme Karamazovi: syntéza díla (II)

12. června 2011 v 13:00 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..
Fjodor Karamazov: Ještě jednou: je Bůh, nebo není Bůh?
Ivan: Bůh není.
Fjodor Karamazov: A kdo se to člověku tedy posmívá?
Ivan: Pravděpodobně Ďábel.
Fjodor Karamazov: A Ďábel je?
Ivan: Ne. Ani Ďábel není.

Karamazovi


Druhý ze synů starého Fjodora Karamazova, IVAN, je úplně z jiného těsta než o čtyři roky starší Dmitrij. Vynikající student s mimořádnou inteligencí stojí vždy stranou ostatních. Vyžaduje logické zdůvodnění každé události kolem něj. Pochybuje o existenci Boha a nesmrtelnosti lidské duše. Nedokáže se smířit s utrpením, které provází lidskou populaci. Zejména děti. Dochází k závěru, že pokud bůh existuje a dovolí tolik utrpení a bolesti, je něco jako mučitel.

Váňova nedůvěřivost k Bohu se přenáší do vztahů k jiným lidem. Nedůvěřuje jim a má z nich strach. Bojí se uvěřit jejich citům a pochybuje i o sobě samém. Staví se odmítavě ke společnosti a raději se sám mučí svými představami.
Miluje Kateřinu, Míťovu snoubenku, ale pochybnosti a váhavost ho o milovanou ženu připraví. Neustálé obavy o tom, jaké jsou dívčiny city k němu a jeho bratrovi nakonec zapříčiní, že se jí nikdy nesvěří se svou láskou.

Pro Ivana je víra v Boha základním pilířem lidské morálky. Lidé konají dobro jen proto, že mají strach ze smrti a posmrtného života. Pro něj Bůh není a po smrti je jen prázdno, tudíž není nutné konat dobro. Zastává názor, že "všechno je dovoleno" a lidé mohou dělat, co se jim zlíbí.

"Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné, stejně k tomu jednou dojdeš. Padne morálka, jako zanikají geologická období a lidé budou hledat radost tady na světě. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno a jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno."
(citace z filmu Petra Zelenky Karamazovi)

O své teorii, že Bůh neexistuje, Ivan rozmlouvá se Smerďakovem. Po těchto slovech Smerďakov vyrozumí, že žádný trest jej nedostihne a zavraždí starého Karamazova. Jakmile si Ivan uvědomí, že to on stál na počátku vraždy, jeho psychiku to natolik naruší, že u něj propukne duševní choroba. Tehdy Káťa překoná svou hrdost a touhu se pomstít svému snoubenci a stane se Ivanovou ošetřovatelkou a pomocnicí.

Karamazovi
Smerďakov (Radek Holub) a Ivan (Igor Chmela)

PAVEL FJODOROVIČ SMERĎAKOV, je synem chudé a němé dívky z ulice, Jelizavety Smrduté. Traduje se, že postiženou dívku potkal opilý starý Karamazov, svedl ji a znásilnil. Bláznivá Jelizaveta zemřela při porodu syna, který dostal jméno Pavel. Po dívčině smrti se chlapec dostal do domu Karamazových, kde je vychováván sluhou Grigorijem a jeho manželkou Marfou. Smerďakov je od mládí veden k tomu, že bude v domě sloužit. Plní roli kuchaře, dolévače vína a vrchního poklonkovače starého Karamazova. Podobně jako Fjodor Dostojevskij je i Smerďakov epileptik.

Smerďakov je zvláštní, tajemnou osobností. Věčně mrzutý a ostražitý.. Jako dítě chytal toulavé kočky, věšel je a poté pohřbíval. Falešná jednoduchost a podlézavost, s níž si získal přízeň svého pána Karamazova, je jen maskou, pod níž se skrývá vynalézavost, chladnokrevnost a vychytralost. Jednou Smerďakov jen hraje roli utlačovaného a nechápavého chudáka, jindy nechává naplno projevit svoji výbušnost a temperament, tolik typických pro rodinu Karamazových.

Nevyhledává lidskou společnost, ale rád rozmlouvá o filozofii s Ivanem Karamazovem, jehož obdivuje a náboženě poslouchá. Ivanovy teze o Bohu jen Smerďakovovi dláždí cestu pro čin, který touží vykonat - zavraždit starého Karamazova. Když získá i posvěcení svého vzoru, nic už mu nebrání. Svůj čin si pečlivě naplánoval do nejmenších detailů a znovu dokázal svou lstivost a mazanost, když předstíral epileptický záchvat, aby obvinění padlo na Dmitrije.

V samotném závěru se Smerďakov přiznává k vraždě Karamazova, obviňuje Ivana, že jej k vraždě navedl a spáchá sebevraždu.

Poslední ze synů starého Karamazova je ALEXEJ, kterému se přezdívá Aljoša, Aljoška, Ljoša... inu, zkrátka všemi zdrobnělinami, jaké má ruský jazyk pro toto jméno. Na počátku knihy je mu čerstvých dvacet let. Vypravěč románu jej bere jako hlavního hrdinu příběhu, i samotný Dostojevskij jej považoval za hlavní postavu a plánoval jeho život rozebrat i v dalším pokračování Bratrů Karamazových, které bohužel nestihl nikdy napsat. V době, kdy začíná drama rodiny Karamazových je Aljoša novicem v klášteře, kde jej vychovává moudrý stařec Zosima. Po Zosimově smrti se jheo svěřenec vydává do světa konat dobro.

Karamazovi
Anděl Aljoša (Martin Myšička)

Aljoša je pravým opakem svého otce Fjodora. Je mírný, jemný, citlivý, klidný a má dobré srdce. Oddaně věří v Boha a plánuje svůj život zasvětit šíření dobra na zemi. Dokáže se vcítit do situace druhých, vyslechnout jejich problémy a uklidnit je. Pomáhá chudým a nemocným, řeší problémy druhých a všemožně se snaží pozvednout lidstvo. Přezdívku "Anděl" zkrátka nedostal nadarmo.

Karamazovi
Alexej se svým otcem, starým Karamazovem (ženiální Ivan Trojan.. Sakra! .. slint..)

Během soudu s Dmitrijem Ljoša pevně věří v bratrovu nevinu a snaží se jej, byť neúspěšně, zachránit před trestem. Má k Míťovi velmi blízko a je jeho nejlepším přítelem.

Kromě Aljoši hrají v Dmitrijově životě důležitou roli i dvě ženy, jeho snoubenka Kateřina a věčná femme fatale Grušeňka.

GRUŠEŇKA, jak se v Skoroprigoněvsku říká AGRAFENĚ ALEXANDROVNĚ SVĚTLOVOVÉ, je půvabná dvaadvacetiletá žena, kterou zahrnují přízní téměř všichni muži ve městě. V mládí se vášnivě zamilovala do polského důstojníka, který ji využil ale brzy poté opustil, a zmatená, vyděšená dívka zůstala sama. Před hanbou a pohrdáním ji zachránil obchodník Samsonov, který jí vzal k sobě domů a dal jí střechu nad hlavou. Za svou "dobrotu" bral jako samozřejmost, že se Grušeňka stane jeho milenkou. Po jeho chráněnce touží snad celé město a dívka si získá pověst ženy lehkých mravů. Grušenka je však příliš hrdá na to, aby se stala milenkou všech mužů, kteří za ní přijdou. Raději se věnuje obchodům, chytře investuje a postupně získává malé jmění. V jejím charakteru najdeme jasné stopy povahy Poliny Suslovovové, "Grušeňky" Fjodora Dostojevského.

Karamazovi
Lenka Krobotová jako Grušeňka

Vášnivé, hrdé a svéhlavé Grušeňce se dvoří starý Karamazov i jeho syn Dmitrij. Spor, který se od dívku vedl, se stal jedním z klíčových důkazů při Míťově soudu. Gruša si pohrává s city obou mužů a bez starostí jim plete hlavu.
Když se dívka dozví, že manželka jejího prvního milence -polského důstojníka- zemřela, vydává se za ním v domnění, že s ním zůstane. Při setkání si uvědomí, že jí k němu už nic nepřitahuje a ve skutečnosti miluje Dmitrije.

Po setkání s Aljošou v sobě Grušeňka objevuje i vlastnosti, které dosud zůstaly pevně skryty v její mysli. Jak se jejich přátelství utužuje, nachází v sobě jemnost, něhu a pokoru. Pomalu se zbavuje své pýchy a lehkomyslnosti a míří k duševnímu vykoupení. Věří, že se jí podaří začít nový život plný pokory a úcty. Usmíří se s Kateřinou a začne plánovat Dmitrijův útěk do Ameriky, kam by jej ráda následovala a začali společně žít jinak, lépe.

Dříve, než Míťa potkal svou osudovou lásku Grušeňku, zasnoubil se s KATEŘINOU IVANOVNOU VERCHOVCEVOVOU, dcerou vojenského důstojníka, jehož Dmitrij zachránil před dluhy. Káťa je krásná a hrdá žena, ale svou hrdostí si v mnohém uškodí. Snaží se vystupovat čestně, nedotknutelně jako hrdá mučednice, kterou nezlomí i Míťovo hrubé chování k ní. Když se Míťa zamiluje do Grušeňky, nedokáže jej opustit a rozhodne se, že s ním zůstane. Soužití s ním jí však přináší jen smutek, ponížení a utrpení.

Karamazovi
Kateřina Ivanovna (v podání herečky Michaely Badinkové)

Do Káti se zamiluje Ivan, i ona tuší, že má k němu blízko. Přesto svou lásku přemáhá, aby zůstala věrná svému snoubenci. Po Dmitrijově odsouzení v ní propuká chuť se pomstít a dokázat jeho vinu. Zároveň má strach o Ivana, do něhož se zamilovala. Nakonec ustupuje od pomsty Míťovi, odvede Ivana k sobě domů a začne se o něj starat a ošetřovat ho. I ona tak nalézá nový smysl života a její život nabírá jiný, lepší směr. Podobně jako Grušeňka vykročila za duchovní očistou.

Karamazovi
Dmitrijovy lásky: Grušeňka a Kateřina


první část je k přečtení zde

ZDROJE: 1., 2., 3., 4. a samotná Dostojevského kniha Bratři Karamazovi
obrázky z filmu staženy z
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 visnovysad visnovysad | 13. května 2014 v 19:42 | Reagovat

Výstižné. Film mám raději než knihu, působí tak nějak lehčejc; přijde mi, že čtení Dostojevského je takové "samotrýznění", teda aspoň já to tak mám. Člověkovi to něco dá, ale za cenu depkoidních pocitů ještě dlouho po přečtení... Nedovedu si představit, že je možný něco takovýho NAPSAT a zachovat si přitom duševní rovnováhu... Uf. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama