Kuda na Wehrwolf, malčik? (I)

30. července 2011 v 19:10 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

Malčik! Kuda na Wehrwolf?


"Wolfíčku? Kde jsi?" šrotovalo mi ospalým mozkem. Už čtyři hodiny jsme ujížděli pryč od Kyjeva, zásoby kvasu byly dávno vypity a z neustálého koukání na pole, stromy a anonymní vesničky se mi chtělo ale nelidsky spát. Večer mě čekala ještě prohlídka Vinnice. Spala bych, ale to zkrátka nebylo možné. Byl někde tady. To jsem věděla naprosto určitě. Seděla jsem v uličce a s výhružným pohledem rejdila po mapě jižní Ukrajiny.

"Wolfajzi! Ty mizero jeden!"
Řidiči už toho hledání začínali mít dost, motali jsme se asi půl hodiny po městečku Stryžavka, ale moje vášeň pro historii musela být naplněna. Musel tu někde být. Ta babuška to přece říkala. Říkala, to jó. Ale německy. Znalost tohoto jazyka u Lary postupně vyprchává spolu se vzpomínkou na modré oči a nádherně melodický rakouský přízvuk pana F.. Konečně jsme zahlédli dalšího místního, fešáckého malčika, a znovu úřadovala moje ne zrovna plynulá ruština. Ale nejspíš zapůsobilo mé nehynoucí charisma a dočkala jsem odpovědi: "Wehrwolf? Tuda!" Ura!


Stryžavka je menší městečko, jedno z mnoha desítek, které vyrostly podél "dálnice" z Kyjeva do Vinnice. Má svůj kostel, svůj miniaturní obchod s potravinami, své babušky sedící s koši ovoce kolem silnice, svůj bývalý kolchoz a především něco, co jinde nemají. Wehrwolf. Jeden z Hitlerových bunkrů na východní frontě. O jeho existenci se toho mnoho neví, většinou jej znají jenom znalci historie a Třetí říše nebo ukrajinští neonacisti. Mně o něm řekl (kdo jiný, že?) pan F.

WEHRWOLF


vstupní cedule u vchodu k bunkru

Führerhauptquartier Wehrwolf, jak znělo kódové označení tohoto Vůdcova hlavního stanu (německy Führerhauptquartier, či zkráceně FHQ), je jedním ze čtrnácti dokončených vojenských stanovišť z plánovaných dvaceti, jež si Hitler usmyslel postavit pro sebe a další nacistické pohlaváry na východní frontě.

Název Wehrwolf je odvozen z německého der Werwolf (vlkodlak), ale na přání Hitlera byl psán jako Wehrwolf. Die Wehr v němčině značí obranu nebo ochranu a připomíná též jednotky Wehrmachtu.

Wehrwolf a další Hitlerovy FQH

Komplex se nachází v hustém borovém lese mezi městečky Stryžavka a Kolo-Michajlovka asi 8 kilometrů na sever od města Vinnica. Se stavbou se začalo na přelomu listopadu a prosince roku 1941 a probíhala v rámci nejvyššího utajení. 10. dubna 1942 došla do Berlína zpráva, že objekt je těšně před dokončením a veškeré práce ustaly o dva měsíce později.

Stryžavka byla vybrána údajně proto, že jí v budoucnu měla procházet dálnice až na Krym. Mnohem pravděpodobnější však je, že ve Vinnici sídlilo oblastní velitelství Wehrmachtu a ve vesnici Kalinivka, vzdálené od Wehrwolfu asi 20 kilometrů, stála základna Luftwaffe. Osm kilometrů od Stryžavky, v obci Gulivci, byl postaven menší bunkr pro velitele Luftwaffe, Hermanna Göringa.

Na stavbě se podíleli členové Organizace Todt, která stavěla většinu bunkrů a vojenských objektů pro Třetí říši. Poté, co většinu německých sil odsála východní fronta, tvořili většinu příslušníků Todtu vězni z koncentračních táborů a váleční zajatci. Wehrwolf stavěli zejména zajatí vojáci z Rudé armády a ukrajinští dělníci najatí po okolních vesnicích. Když byl komplex dokončen, přestala Třetí říše jeho stavitele potřebovat a aby předešla vyzrazení přísně tajných informací, nechala všechny postřílet. Podle historika Jaroslava Branka se na stavbě bunkru podílelo celkem 4086 lidí, kteří byli v červnu 1942 zastřeleni.

Němci si prohlížejí Wehrwolf

Bunkr byl dostupný letecky, let z Berlína do Kalinivky trval asi tři hodiny; a vlakem. Cesta z hlavního města Reichu však trvala přes třicet hodin. Proto bylo nejčastěji využíváno letecké spojení.

Wehrwolf tvořil složitý komplex několikapatrových budov, z nichž jen minimum stálo nad úrovní zemského povrchu. Hitlerovo sídlo tvořil soukromý betonový bunkr a dřevěný srub, sloužící výhradně jemu. Betonové zdi byly vyztuženy železnými pláty a tyčemi a tlusté několik metrů. Kolem Hitlerova sídla byly rozmístěny další strategicky důležité budovy: bunkr, v němž sídlilo Gestapo, telefonní ústředna, jídelna pro úředníky a vyšší důstojníky, plavecký bazén, 12 obytných budov pro důstojníky a štáb a dva podzemní bunkry. Kolem jádra stálo dalších přibližně 70 obytných budov a několik větších bunkrů.


Areál v roce 1942

Nacistickým vojákům byl nabídnut veškerý dostupný komfort. Bazén byl sice postaven jen pro potřeby Hitlera (který se v něm ale stejně nikdy nekoupal), ale pro všechny byla otevřena čajovna, holičství, lázně, sauna a kino.
Bunkr měl dvě artézské studny, velký zeleninový záhon (Hitler si jakožto vegetarián na zeleninu zkrátka potrpěl) a vlastní zdroj elektrické energie. Blízko stále také malé letiště.

Wehrwolf byl obehnán kruhovým plotem z ostnatého drátu a sítí podzemních tunelů a zákopů. V okolním lese bylo roztroušeno několik pozorovatelen a hlídek.

HITLER A WEHRWOLF


Adolf Hitler navštívil Wehrwolf celkem třikrát. Většinu času, kdy pobýval v blízkosti východní fronty, strávil v komplexu Vlčí doupě ve Východním Prusku. Přesto bylo stanoviště u Stryžavky tím nejvýchodnějším, v němž za války pobýval.

Poprvé sem přijel 16. července 1942 a setrval zde až do 31. října. Když Hitler do Wehrwolfu přijel, panovalo horké letní počasí a teplota sahala ke čtyřiceti stupňům. Ve vnitřních prostorech bunkru bylo nesnesitelné vedro a vlhko, až Hitler onemocněl. Chytil těžkou chřipku a trpěl vysokými horečkami. Nakonec se z nemoci zotavil, ale navždy to v jeho očích poznamenalo postavení Wehrwolfu.
Spolu s ním do komplexu dorazily i další špičky Třetí říše: Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann, Reichsführer SS Heinrich Himmler a říšský maršál a velitel Luftwaffe Hermann Göring.
Během prvního pobytu Führera ve Stryžavce byla podepsána tzv. Vyhláška № 45, čímž oficiálně započal Fall Blau. Operace Blau znamenala rozdělení Skupiny armád Jih do dvou částí. Skupina armád A směřovala přes Kavkaz k ropným ložiskům u Baku, Skupina armád B ke Stalingradu a dalším městům na Volze. 24. září 1942 Hitler ve Wehrwolfu přijal návštěvu vrchního představitele Nezávislého státu Chorvatsko (loutkového státu Třetí říše) a vůdce Ustašovců Ante Paveliće.

interiér Hitlerova sídla

Roku 1942 Wehrwolf krátce sloužil jako sídlo vrchního velitele Skupiny armád Don Ericha von Mansteina, náčelníka Hitlerova generálního štábu (Oberkommando der Wehrmacht) Wilhelma Keitela a jeho zástupce Alfreda Jodla. Jodl a Keitel byli během Norimberského procesu v roce 1946 odsouzeni k smrti za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a proti míru. Erich von Manstein byl odsouzen k 18 letům vězení, po čtyřech letech byl propuštěn a věnoval se sepisování svých pamětí.

u bazénu
Podruhé Hitler do Wehrwolfu přijel 19. února 1943 a zůstal v něm až do 13. března. Během jeho třetí návštěvy, od 27. srpna do 15. září 1943 se Hitler po rozmluvě s polním maršálem Erichem von Mansteinem musel rozhodovat o dalším osudu své armády v oblasti Donbasu. Nakonec souhlasil s Mansteinovým návrhem a uvolnil pro boj za udržení strategické oblasti 12 divizí.

Na podzim 1943, půl roku po porážce německé armády u Stalingradu, se Rudá armáda pomalu blížila k Vinnici. Přímé nebezpečí nehrozilo, přesto bylo rozhodnuto, že ve Wehrwolfu by mohl být Hitlerův život ohrožen a bunkr musel být urychleně zničen. 28. prosince 1943 byl vydán příkaz k likvidaci komplexu. V březnu 1944, kdy se Němci stahovali z Vinnické oblasti, byl areál u Stryžavky zničen explozí bomby. Všechny důležité materiály byly krátce předtím odeslány do Berlína. Z Wehrwolfu zůstala jen hromada sutin a zbytky betonových bloků.

PO ODCHODU NĚMCŮ


Po odchodu Němců se k Wehrwolfu nejdříve dostali místní a přivlastnili si vše, co objevili. Nejedna ukrajinská rodina si přinesla menší suvenýr a někteří je dodnes pečlivě opatrují. Až poté k bunkru pronikla Rudá armáda. Na rozkaz Stalina bylo celé okolí pečlivě prozkoumáno, ale pověstná německá pečlivost nezklamala a Rusové žádné dokumenty nenašli. Když Stryžavku opustili a pokračovali dále na západ, utěsnili všechny vchody do podzemních prostor a chodeb. Většina z nich tak zůstala dodnes neprozkoumána a zachovala se téměř v původním stavu.

to venkovní část se značně změnila..

Výzkum Wehrwolfu probíhal v 50. a 60. letech pod vedením ukrajinských historiků, ale nepřinesl nic objevného. V letech 1988 až 1991 byly zbytky bunkru znovu detailně prozkoumány a výzkum tentokrát přinesl zajímavé informace. Při výkopech byly objeveny zbytky kotle a pozůstatky hlavního vstupu. Historici tak získali poměrně jasnou představu o tom, jak celý areál vypadal. Roku 2002 proběhlo další kolo výzkumu. Kolem Wehrwolfu však stále koluje řada legend a polopravd, vykopávky budou trvat ještě roky.

15. července 2011 správa města Vinnica vydala prohlášení, že se komplex stane součástí oblastního muzea. Podle plánu bude ve Stryžavce zbudován pietní areál obětí nacismu a návštěvníci si budou moci vše prohlédnout pod dohledem fundovaných průvodců. Na Ukrajině jsem byla několikrát. Plánem muzea jsem nadšená, ale jak znám místní, stavba se povleče roky a kdoví, kdy bude dokončena.

Wehrwolf v roce 2010

V blízkosti bunkru se nachází i památník obětem, které byly zastřeleny po jeho dostavění. Jejich těla jsou dodnes roztroušena kolem trosek bunkru.


Konec I. části, příště se porozhlédneme po jednom úžasném muzeu


ZDROJE: 1., 2., 3., 4. (hlavně nechci slyšet nic ve stylu "píšeš o Hitlerovi, tak seš mizernej fašoun", merci.)
FOTOGRAFIE: všechny kromě těch historických, jsem pořídila já. Ten kopyrajt mě sice netěší, ale lidi kradou, mes amis. A já nenávidím zbytečnou práci. Opravdu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama