Marija Okťjabrskaja: Máša-tankistka (I)

6. července 2011 v 18:40 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy

Marija Vasiljevna Okťjabrskaja

(? - 1944)

Marija Okťjabrskaja

MÁŠA - TANKISTKA



Marija Vasiljevna Garagulja se narodila v malé vesničce Kijat (od roku 1948 se jmenuje Bližněje) v Krasnogvardějském rajonu autonomní republiky Krym, která dnes patří nezávislé Ukrajině, ale v době, kdy se Marija narodila, byl Krym součástí Ruského impéria. Kijat se nachází téměř uprostřed Krymského poloostrova, v překrásné krajině pokryté stepí.
Datum Mášina narození není dodnes jisté. Nejspíše se narodila 16. srpna roku 1902, ale pravdu asi nikdy nezjistíme. Dívčina rodina byla velmi početná, vedle Máši v ní vyrůstalo devět dalších dětí. Ne všechny z nich se dostaly do učení, Mášini rodiče byli prostí zemědělci a většina jejich dětí musela pomáhat při práci na poli. Máši se však podařilo získat vzdělání.

Z Kijatu se brzy stěhovala do Sevastopolu, kde strávila téměř celé dětství. Roku 1921 se přestěhovala do města Džankoj, kde nastoupila k dalšímu studiu. Ředitel školy nejprve nechtěl Mášu přijmout, byla prý příliš stará. Dívčin otec následně nechal přepsat dceřin rodný list, v němž se teď objevilo datum 16. srpna 1905. Alespoň tak vypráví ruské zdroje.
V Džankém Marija vystudovala a po ukončení studia se usadila v Simferopolu. Zde začala pracovat v konzervárně a stala se telefonistkou na místní stanici. V Simferopolu se Máša seznámila se studentem jezdecké školy a účastníkem občanské války, Iljou Fedotovičem Rjaděnkem. 22. prosince 1925 se vzali. Po svatbě přijali i nové jméno, Okťajbrští.

Ve 30. letech byl Mášiným rodičům zabaven jejich majetek a museli se vystěhovat na Ural do vesnice Bajanovka blízko Jekatěrinburku. Marija na rodiče nikdy nezapomněla a vážila si jich. Po svatbě se naplno pustila do zařizování nového bytu v Sevastopolu, kam Ilju převeleli. Měla dobrý vkus a šikovné ruce. K Okťjabrským často chodili na návštěvu Iljovi známí z pluku a vždy se jim u nich líbilo. Máša se svým manželem milovali moře. Z oken bylo dobře vidět, jak se vlní a leskne. Dohlédli i na maják, jehož světlo se odráželo v hladině moře. Dali si slib, že pokud je jednou osud rozdělí a nebudou dlouho spolu, tohle světlo tam bude vždy pro ně.

Marija Okťjabrskaja
Marija Okťjabrskaja, frontová fotografie

Od Ilji Máša dostala perský koberec, který visel na stěně. Její dárek muži byl odznak Vorošilovského střelce na její blůze. Rozhodla se, že bude se svým mužem pořád držet krok a bude neustále po jeho boku. Naučila se řídit automobil, hodně četla, absolvovala kursy zdravotnic, učila se střílet z pistole i kulometu.

Mášin muž často nebyl doma. Zúčastnil se Zimní války s Finskem. V létě roku 1940, po připojení Besarábie k Sovětskému svazu, byl Ilja Okťjabrskij s rodinou přemístěn do Kišiněva. 22. června roku 1941 Mášu brzy ráno probudil příšerný hluk. V den, kdy Třetí říše vstoupila do války se SSSR, začala německá armáda bombardovat hlavní město Moldavska. Druhý den ráno byla Máša a její sestra, spolu s dalšími manželkami vojáků z Kišiněva evakuována do bezpečí na Sibiř, do města Tomsk. Její muž okamžitě požádal o převelení na frontu.

Máša mezitím začala pracovat v továrně, ale nemoc krční páteře jí znemožnila pokračovat v těžké práci. Marija se navzdory nemoci snažila být co nejvíce prospěšná své zemi. Na schůzkách zpívala národní písně a začala docházet na kursy pro telefonistky na vojenském učilišti. V srpnu roku 1941, dva měsíce po začátku války, obdržela zprávu o smrti svého muže. 9. srpna pod Kyjevem byl voják 206. střelecké divize, komisař pluku Ilja Okťjabrskij, který vedl své muže do boje, zabit kulometnou palbou. Po pohřbu Máša několikrát žádala, aby směla vstoupit do armády a zapojit se do bojů na Ukrajině. Vedení armády všechny její žádosti zamítlo. Smutek a bolest ze smrti muže Mariju nezlomily. Byla pevně rozhodnutá, že jej pomstí…

Když pochopila, že ji v šestatřiceti jen těžko přijmou do armády, napadlo ji, že si jako vstupenku do armády koupí vlastní tank. Spolu se sestrou prodaly všechen majetek, ale peněž bylo stále málo. Máša nedbala na nepříliš pevné zdraví a znovu se vrhla do těžké práce. Již před válkou si Máša něco vydělala prodejem svých výšivek. Zkusila to znovu i v Tomsku. Po dvou měsících každodenní piplavé dřiny donesla na trh horu vyšívaných ručníků, ubrousků, šátků a povlečení. Krásné ruční práce šly rychle na odbyt a získané peníze Máša uložila ve státní bance. Poté sebrala odvahu a poslala telegram Stalinovi. Zpráva se o dva dny později objevila v novinách. V telegramu stálo:

3. března 1943
Moskva, Kreml, Josifu Vissarinoviči Stalinovi
"Drahý Josife Vissarionoviči! V bojích za vlast padl můj muž - komisař pluku Ilja Fedotovič Okťjabrskij. Za jeho smrt, za smrt všech sovětských lidí mučených fašistickými barbary, se chci pomstít těm fašistickým psům. Do banky jsem uložila na stavbu tanku všechny své úspory - 50 000 rublů. Tank si přeji nazvat "Bojová přítelkyně" a mne poslat na frontu jako jeho řidiče. Umím jej řídit, dobře střílet z kulometu a mám odznak Vorošilovského střelce."

Marija Okťjabrskaja, město Tomsk, Bělinského 31

5. března přišla Stalinova odpověď:

Tomsk, Mariji Vasiljevně Okťjabrské
"Děkuji vám, Marijo Vasiljevno, a váš zájem o obrněné síly Rudé armády. Vaše přání bude vyplněno. Přijměte můj pozdrav."
Josif Stalin, Moskva, Kreml

Marija Okťjabrskaja
telegram Máši a Stalinova odpověď v novinách


o dalších osudech Máši Okťjabrské zase v příštím díle..

ZDROJE: 1., 2., 3., 4., 5.
překlady jsou mé vlastní, nejsou doslovné a ani zdaleka dokonalé, a mohou se v nich tudíž vyskytovat drobné nepřesnosti. Kvalita obrázků není příliš dobrá, ale lepší jsem nesehnala.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cirrat Cirrat | Web | 6. července 2011 v 21:14 | Reagovat

Tak to je mazec. Číst tenhle blog je občas fakt zajímavější, než se učit dějepis.

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 6. července 2011 v 21:37 | Reagovat

Tak to moc děkuju! To číst tvůj blog je kolikrát nejlepší způsob, jak se dobře pobavit. Zvlášť Náhodné hlody mě spolehlivě dostanou :)

3 MichalP MichalP | 11. července 2011 v 22:28 | Reagovat

Moc pěkné! Zejména za Šiškina jsem vděčný - chápu ovšem, že tě více přitahují zajímavé osudy ruských žen, proto bych si dovolil jeden tip (tedy pokud už tu někde není)
Ruská pianistka Maria Judinovová (Мария Юдина, třeba zde: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%AE%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%B0,_%D0%9C%D0%B0%D1%80%D0%B8%D1%8F_%D0%92%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B0%D0%BC%D0%B8%D0%BD%D0%BE%D0%B2%D0%BD%D0%B0

Možná to nereprodukuji přesně, ale Judinovovou jednou poslouchal v rozhlase Stalin a požádal své podřízené o záznam z koncertu. Ten se kvůli tomu musel odehrát ještě jednou, v noci, protože tehdy se všechny koncerty nenahrávaly. Stalin byl nadšen a nechal poslat Judinovové 20.000 rublů. Ta mu odpověděla něco v tomto duchu: "Věnovala jsem vaše peníze své církvi a modlím se k Bohu, aby vám odpustil hříchy, kterých jste se dopustil proti mému lidu."
Stalin překvapivě nijak nereagoval a Judinovové se nic nestalo.

4 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 11. července 2011 v 22:42 | Reagovat

Zdravím! A děkuji za zajímavý tip, zkusím se do něho někdy pustit. Rozhodně se jedná o mimořádně zajímavou osobnost, kterou zařazuji do nekonečného seznamu plánovaných článků :)

Jsem ráda, že se Šiškin líbil. Už jsem rozepsala i Kramského a Levitana, ale bohužel skoro nic nestíhám. Ale budu se snažit dokončit aspoň něco, i když příští rok bude díky studijnímu životu poněkud kritický..

5 MichalP MichalP | 11. července 2011 v 22:57 | Reagovat

Když už je ten seznam nekonečný, mohl by se tam třeba vejít i nesmrtelný král světové kinematografie - Andrej Arseňjevič Tarkovskij. Já si ho tedy aspoň takto představuji :-) Snad mi to odpustíš, pro mě je to tak trochu srdeční záležitost.
Na druhou stranu, Tarkovskij má své specializované weby, je hodně známý a ty se specializuješ na takřka neznámé osudy, což je jen dobře. Každopádně přeji hodně zdaru v psaní i ve škole!

6 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 11. července 2011 v 23:18 | Reagovat

Ten tam dokonce už nějaký měsíc je :)Slabosti pro Tarkovského rozumím, není to sice můj nejoblíbenější režisér, ale obdivuju ho. Nikdy nezapomenu na film Andrej Rubljev..

Máš pravdu v tom, že je to osobnost profláklá a mě spíš baví vytahovat něco ze šuplíku.

Díky :) S mým psaním to asi nemůže být horší. Spíš by mě zajímalo, jak se popasuju s tím úžasným výmyslem mistra Dobeše..

7 MichalP MichalP | 11. července 2011 v 23:45 | Reagovat

Ale ne, psaní ti jde dobře. Podstatné je, pokud píšeš s chutí, protože potom se dostaví všechno, co se dostavit má. Může se stát, že časem bude pro tebe psaní důležité, nebo budeš psát něco zcela jiného, třeba budeš něco vydávat... možné je všechno.
Mistra Dobeše zvládneš, však ještě uvidíš. Naše současné školství je asi poněkud divoké, ale ani za nás to nebylo ideální, byť v tom byl rozhodně větší pořádek.
Andrej Rubljov je opravdu zvláštní kapitola, nějakou dobu jsem ani nechtěl ten film vidět, protože jsem tušil, že to bude až příliš silný zážitek, ale nakonec se to odehrálo úplně jinak a jen tak na tu dobu nezapomenu. Mimochodem, o natáčení AR mám docela pěkný dokumentární film nahraný z ruské televize (v ruštině, pro pár přátel jsem k tomu udělal české a anglické titulky), kdybys měla zájem, pošlu ti jej.

8 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 12. července 2011 v 0:22 | Reagovat

Ale snad to nějak zvládnu. Nic jiného mi stejně nezbývá. Jen mě poněkud děsí výše studentů, kteří vyletěli z našeho ústavu loni. Když v tom mají hokej i kantoři, tak je to menší problém.

S tím psaním je to takové všelijaké. Drží se mě to už dobrých pět let a pořád mě to baví, jen si nejsem jistá úrovní svého psaného projevu. Své modly Puškina nemám nikdy šanci dosáhnout. I když, tu svoji "poezii" raději nezveřejňuji. To by mě žalovali, že ničím poetiku.

Na ten dokument se ráda podívám, klidně oželím titulky. Aspoň si dokážu, jak bídná je má ruština :D

9 MichalP MichalP | 12. července 2011 v 21:24 | Reagovat

Nakonec jsem tedy vybral jiný dokument, jmenuje se Záhada Andreje Rubljova, je v ruštině bez titulků a momentálně jej nahrávám na uschovnu.cz (bude to tam asi nekdy po půlnoci, ještě Ti pošlu e-mail)
Ona celá ta historie kolem Tarkovského a Rubljova je záhadná, až z toho někdy mrazí. Možná tu historii znáš - Tarkovskij měl za sebou natočené Ivanovo dětství, dostal za něj Zlatého lva na festivalu v Benátkách, ovšem ještě se nestačil znelíbit mocným. Proto u něj chtěli točit ti nejlepší herci a když Tarkovskij oznámil úmysl točit Rubljova, mohl si vybírat mezi těmi nejlepšími. Teprve až v době, kdy vybral Ljubšina, přijel na zkoušku naprosto neznámý herec, který vedl divadelní kroužek na průmyslovce ve Sverdlovsku. Jmenoval se Anatolij Solonicyn. Nikdo nechápal, že někoho takového může Tarkovskij vůbec brát vážně, ale Solonicyn nakonec uspěl. Teprve později, když Solonicyn dobrovolně mlčel tři měsíce, aby měl patřičně nakřáplý hlas pro natáčení první scény, vypadalo vše jinak. A ještě mnohem později, skoro čtyřicet let poté, když se konečně našly kosterní pozůstatky Andreje Rubljova, vyšlo z rekonstrukce najevo, že Tarkovskij vybral správně i podle vzhledu - žádný portrét, ani socha, se nepodobají Rubljovovi více, než se mu podobal Solonicyn.

10 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 13. července 2011 v 0:47 | Reagovat

právě jsem to dostahovala, děkuju moc. Co nejdřív se podívám. Doznám se, že nejsem až tak velký znalec Tarkovského, takže pro mě to jsou většinou úplně nové informace. Skončila jsem u toho, že se mi líbily jeho filmy. To spíš Leonid Bykov. Na Stariky se můžu dívat pořád. V tom má prsty Vladimir Talaško :-) Ale člověk se musí pořád učit.

Ale, ještě by mě zajímala jedna věc: kde se bere takový znalec na blogu podobného postpubertálního šílence jako jsem já? :)

11 MichalP MichalP | E-mail | 13. července 2011 v 23:43 | Reagovat

Znalec? To myslíš vážně? :-) Nejsem znalec, a dokonce i kdybych byl, nebylo by to nijak zajímavé, protože znalosti samy o sobě ještě nic neznamenají. A postpubertální šílenec? Buď ráda, že postpubertální! Kdybys tušila, kolik chlapů se ani po padesátce nevymaní z puberty, nepřipadalo by ti to nijak zvláštní.
Přeji ti úspěšné studium a krásné psaní. Nemáš se za co stydět. A kdybys někdy chtěla něco napsat o Tarkovském, klidně se na mě obrať. Mám tuny materiálů, fotek, filmů, rozhovorů, atd.
Rád si to pak přečtu.

12 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 14. července 2011 v 22:35 | Reagovat

Jasně, myslím to vážně. Jsem totiž na pochvaly docela skoupá :) Je fakt, že když se znalosti neumějí prodat, tak je to skoro totéž, jako by žádné nebyly, ale nemám obavy, že by to byl tvůj problém.

Kolik chlapů? Snad skoro všichni jsou pořád stejní jako kluci :) Ale šlo mi o vzácný výskyt znalého a informovaného člověka na blogu. Jen to slovo blog nezní zrovna důvěryhodně.

Děkuju :) Budu se snažit, aby to tady hned tak nezdechlo. A když najdu i nějaký komentář, mám z toho radost. Aspoň po mně zůstane víc než prázdný flašky a plný popelníky, jak říká blogerka Cirrat.

Až budu v seznamu blízko Tarkovského, ozvu se. Ještě mě čekají desítky Romanovců a členů Narodnaje volji. Asi se z toho dřív složím :)

13 bfxroyado bfxroyado | E-mail | Web | 10. května 2018 v 16:44 | Reagovat

payday loans and credit <a href="https://creditrepairLabs.com/#">loan</a> payday advance with monthly payments <a href=https://creditrepairLabs.com/#>payday loans</a>

14 Richardfaige Richardfaige | E-mail | Web | 20. května 2018 v 5:54 | Reagovat

<a href="https://syndication.dynsrvwer.com/splash.php?idzone=3001092&return_url=" target="_blank">Click Here!</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama