Kuda na Wehrwolf, malčik? (II)

4. srpna 2011 v 14:01 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

LARA NA MÍSTĚ ČINU


Ve Wehrwolfu jsem byla v létě 2010. Nečekala jsem, že tam uvidím něco jiného než ruiny. Ale Ukrajinci mě příjemně překvapili. Cesta k bunkru vede kolem opuštěného sanatoria, kde se kdysi léčily děti z okolí Černobylu. Dnes v lehce chátrající budově stojí muzeum. Bylo otevřeno v srpnu 2010, několik dní před našim příjezdem. Vybíralo se symbolické vstupné 10 hřiven (počítám, že dnes to bude minimálně trojnásobek). O areál se starala sympatická rodina. Byli jsme jední z prvních návštěvníků a vsadím se o láhev horilky, že první cizinci.

vstup do muzea




Před budovou stojí řada několika motorek, tanků, obrněných vozů, samohybných děl a dalších armádních vozidel a vozítek. Nevím, jak to funguje dnes, ale rodina nám dovolila, že si můžeme všechno důkladně prozkoumat, osahat a vlézt si dovnitř. Všechny stroje jsou dosud funkční. Lara nadšeně vlezla do všeho a naplnila si svůj sen koukat z věže tanku T-34. Kde jinde si člověk může vyzkoušet řídit GAZ-Čapajev, nebo si zevnitř prohlédnout německé Tigery.



německé střelivo
šedesát let po válce a orlice pořád drží..

Vnitřek budovy je bohatě vybaven fotografiemi, medailemi, vyznamenáními, propagandistickými plakáty, kulomety, puškami, nádobím, fonografy, hygienickými potřebami, osobními dopisy a vším možným, co místní nastřádali. Každý si mohl vyzkoušet uniformu, nasadit helmu a zkusit si zastřílet z opakovačky Mosin-Nagant nebo samopalů Špagin a PPD. K vidění byl i kulomet Maxim, granáty a protitankové pušky. Většina artefaktů je německých a sovětských, ale najdou se i britské a americké drobnosti. K prohlídce vyhrávají sovětské válečné písně a místní ochotně poradí se vším, co ví, a pomůžou se návštěvníkům nasoukat do vystavených uniforem. Přiznám se, seknou ďábelsky všem a z každého chlapa udělají rázem hrdinu.

Vojáci! Jménem Stalina: Vpřed na Berlín!

Lopata - druh vojáka
Tady žijí Němci. Jejich vyrušování bude potrestáno..
Netřeba překladu..

Exponáty do provizorního muzea dodali v drtivé většině obyvatelé okolních vesnic. Někteří se loučili s rodinnými poklady, které získali z Wehrwolfu, jiní přidali úlovky z Berlína a suvernýry z bitev. Ze širokého okolí Stryžavky se nakupila ohromná sbírka. Lidé, kteří muzeum vedou, pracují na vlastní pěst. Dotace žádné nedostali a vše si museli připravit sami. Snad se vznikem muzea ve Wehrwolfu nějaké peníze získají i oni. Zasloužili by si je. Je sice pravda, že se zvýší zájem turistů a atmosféra už nejspíš nebude tak objevná a tajemná jako v roce 2010, ale peníze by se hodily dřív, než se chátrající sanatorium zboří.

(Škoda, že tam nebyl pan F.. Mohla bych se od něj nechat povozit na motorce, nebo mu virtuálně trochu prohnat střeva dávkou ze samopalu. Možná dobře, že tam nebyl. Netuším, co bych mu provedla. Ale uniforma mu vždycky dokonale sekla, to zas jó.)


trocha té sovětské propagandy

Popisky jsou zatím pouze rusky a někde ukrajinsky. Místní zatím nemluví anglicky, ale jsou to podnikavci a brzo se to naučí. Ale je fakt, že obyvatelé Stryžavky mluví podezřele dobře německy. Asi se nějaký Fritz zapomněl s Nasťou..

Vzdušný taran - zbraň všech hrdinů (často ta poslední)
Sláva Stalinovým sokolům..

Muzeum podle mě nadchne všechny milovníky historie i druhé světové války. Nenabízí odborný výklad, ale zase si člověk může všechno vzít do ruky, obléct a zkusit si zastřílet. Pánové se zase vrátí do dětství ke hrám na vojáky a dámy si přečtou vyznání lásky od vojáků svým děvčatům doma. Nebo, pokud jsou trochu jako Lara, tak hup do uniformy Rudoarmějců, zalehnout se Špaginem a hurá na nepřítele!

Laruška (po vzoru hrdiných Sovětů) se frajersky rozvaluje v autě. Až pak zjistila, že to v čem sedí, je americké.



ZDROJE: 1., 2., 3., 4. (hlavně nechci slyšet nic ve stylu "píšeš o Hitlerovi, jseš teda mizernej fašoun", merci.)
FOTOGRAFIE: všechny kromě těch historických, jsem pořídila já. Ten kopyrajt mě sice netěší, ale lidi kradou, mes amis. A já nenávidím zbytečnou práci.

luxusní prohlídku interiérem nabízí i monsieur Vinezh na svém livejournalu. Fotila bych víc, ale klekla baterka. Zase ve chvíli, kdy fakt neměla.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama