Tour de Šutr 2011

31. srpna 2011 v 16:19 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  La vie de Larisa Larcher

TOUR DE ŠUTR 2011


"Připíjím na den, který není!"

Pohled do kalendáře by mne jistě znechutil ještě mnohem víc, než když jsem do něj nahlédla na konci července, ale nic takového se nemohlo stát. Kalendář jsem totiž se vší svou prožluklostí hodila za pracovní stůl. Takže ať je den jaký chce, nic o tom nevím. Ani slovo o zítřku. Zítřek není. Středa taky není. Je úterý. Tak zní základní pravidlo mé vlastní sportovní soutěže. Inspirací byla "stará dáma" a zvrácený cynismus. Vítejte u reportáže z historicky první Tour de Chutre.


Tour de Chutre, čti Túr de Šutr s francouzským nonšalantním přízvukem, je zbrusu nová a jedinečná příležitost, jak světoví sportovci mohou dokázat, co v nich opravdu je. Zvláště ocení trénink výdrže a odolnosti.

Motto Tour de Chutre: ‎"Připíjím na den, který není, v den, který není."

Kdo: Larisa a K. Silový dvojboj. (V přítomnosti keptna Mórgna a dalších kamarádů.)
Kde: Brňák ví, kde Šutr je. Přímo tady. (Je to místo, které způsobilo, že Larší ještě nezešílela.)
Kdy: Túr začala v neděli. Pro K. v sobotu.
Trikot lídra: Červená kožená bunda.
Doporučená strava: čínské nudle s omáčku z Nádru (hlavního nádraží, pro cajzly), utopenci (pro nevegetariánskou členku dvojboje), Lučina a cigárka.
Náplň: filozofování, cynické vtipkování a kritický realismus v praxi.

Princip Túr je strávit v Šutru celý týden. Nonstop. Krizový třetí den mám úspěšně za sebou. Hláška "Kurva, stůj. Ten strom se právě vznesl!" mne lehce znepokojila, ale všechno je v pořádku. Ještě žiju. Ale pátek bude něco strašného.

Důležité je, že jsme oficiálně zrušily středu. Protože středa znamená "už zítra". Blé. Ten den není. Popření existence tohoto dne jsme stvrdili přípitkem: "Připíjím na den, který není, v den, který není." Odmítnutí faktu, že středa je, je prvním krokem k popření své vlastní existence. Vivat nihilistům!

Důvodů k vymyšlení Túr bylo několik.

Jako každý rok zadoufám, že ta ohavná budova se zřítila a nyní jsou z ní jen hromady sutí, do níž močí jezevčíci z okolních domů, ale mám obavy, že to zase nevyjde. Už sedmkrát se tak nestalo. Rok, který Larisku čeká, bude řádně řeznický. Protože Dobeš je magor a za tím si stojím. Bohužel se mi jeho supernápadu nezdařilo vyhnout, jak jsem doufala, takže si zkoušku do života vychutnám do sytosti po novém.

Odmítám maturovati dle modelu, který nechápou samotní kantoři, a ještě loni jich půlka přibíhala do hodin úplně schvácená se slovy: "ach bože, děcka ničeho se nebojte, ale máme v tom solidní bordel."

Prošvihnu jarní Pierry, Jean-Michely a Gérardy, tedy výměnný pobyt s Francií, protože tou dobou mi už nejspíš poteče do bot a budu se pokoušet naučit, v jaké jeskyni najdu patlaninu "Červený kůň" a kde objevím "Muže se zubrem". Jó dějiny umění..

Chybí mi většina seminářů, protože se mi nevejdou do rozvrhu a zajímalo by mě, kde seženu materiály, ale tak nevadí. Zato mám spoustu předmětů, který nepotřebuju. Se snad začnu těšit na běhání v parku a houpání se na kruzích.

Nejvíc se těším na zeměpis. Protože v humanitním balíčku je jen sociální sféra. Fyzický zeměpis je v technickém balíčku. A já si můžu vzít jenom jeden balíček. To mám vyžadovat jen polovinu otázek?

Kdo má vstávat čtyřikrát týdně na sedm? Po vstávání v šest ještě nikdo nic převratnýho nevymyslel.

Seznam naší povinné četby je hromada sraček a nic jiného. Zvlášť oceňuji výběr knih, který nikdy nikdo nečetl.
- Nenávidím Kafku a Čapka. Samozřejmě, většina seznamu je Karel a Franz. Odporné.
- Žádný Remarque. K poblití.
- Jeden Hemingway, a to ještě snad to nejhorší, co kdy napsal. Barbarství.
- Jeden Shakespeare. Jak podlé.
- Ze 48 děl jen 2 ruská. Ať chcípnou!

Detailní soupis všech podlostí, které na mě ten ústav hodlá napáchat je bohatší, ale nechce se mi o tom psát. Je to zabíjení minut, které je úplně zbytečné. A proč vraždit čas?

Musela jsem trochu změnit výběr hudby. Cokoli hlasitého, zejména Alestorm nebo Metallica by totiž způsobilo, že můj mozek by odešel. Takže poslouchám ABBu. To je takové klidné, pomalé. Pak poslouchám italskou hymnu. Ta není ani klidná, natož pak pomalá, ale je to italská hymna. Neptejte se proč. Kdyby přece jen, tak vězte, že Laruška viděla reklamu na Sidi s olivovým olejem a zbláznila se. Proč jste se jen ptali, že?

Čučim na Vueltu. Poslech Eurosportu je dokonalé cvičení britské angličtiny, pilování akcentu a především příjemné odpoledne s britským über suchým humorem. Přesně tak suchým, jak se cítí moje prázdná peněženka. Aspoň, že tam nejni Dingo. Po Tour de France u mě skončil. Doufám, že také bojkotujete australské zboží. Ne? Tak mne vymažte ze záložek. A je mi fuk, že by mě Dingo neměl rád.

Chci zpátky do Dánska. Tam je Morten Hansen. Severští bohové jsou vždy velcí!

Že má Bílá hora od Landy nádhernej text?

Plály, tenkrát oči plály,
Když statečné a pyšné vlajky vlály
Stály, pevně v řadě stály
Jenže zimní loutka nerovná se králi..

(jen proboha nechci slyšet nic o rasismu. A hlavně od lidí, co jim nic neříká 8. listopad 1620). Pan F. nemění nic. Můj rodokmen je tak multikulti, že bych vyplnila půl mapy Evropy.

To, co dnes vydávají za rohlíky, je hnus. To něco nemůže rohlíku ani čistit boty.

Du si pustit další Vueltu. A večer další etapa Túr. K. k tomu dodává: "Co teprve až budem v den, který není, připíjet na zítřek, který není, tudíž vlastně nebudeme moci připíjet na nic, protože asi nebudeme?"


Myslete si o Laře, co chcete. Totéž si ona myslí o vás.

Adieu, mes amis.

Larisa, lídr Tour de Chutre..
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Krasivija Krasivija | Web | 4. září 2011 v 15:28 | Reagovat

Jo, neexistuje středa. A ani čtvrtek. Jenom úterý. Každý den je úterý.

Jinak, že byttvůj rodokmen zaplnil půlku mapy Evropy? To umě je to jen půlka jižních čech. Teda pokud nepočítám toho pošuka z Karlových Varů a sestřenici našeho pradědečka z Vídně. No co? tak má pradědeček sestřenici ve Vídni. Hmm.

A rohlíky? Ty z kauflandu jsou nejhorší. A nejlepší jsou ty z nějakého soukromého pekařství.

2 Ljubov Ljubov | E-mail | Web | 4. září 2011 v 16:05 | Reagovat

Přesně tak, je úterý deset ráno, když se nám zasekly hodiny v koupelně :) Ale teď, když jsem přežila Tour de Chutre, možná kalendář zase obnovím. Po detoxikaci :)

Rohlíky jsem už přestala kupovat. Ty poslední chutnaly jako guma z kanad. Ale ta měla aspoň chuť bláta. Tohle nebylo nic. Ale chleba byl vždycky lepší :)

Kdybychom to počítaly rozlohou, tak by to půlka Evropy byla určitě. Té východní. Proto jsem někdy možná trochu necivilizovaná :)

A jak se jinak máš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama