Říjen 2011

Kürbissuppe

31. října 2011 v 15:36 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Je suis venue, j'ai vu, j'ai écrit..

Kürbissuppe aneb Dýňová polívka podle Peťule



Nemusítě být zrovna příznivcem Halloweenu (třeba jako Laršérová, který tento svátek bojkotuje už léta), ale období konce října je neodbytně spjaté s dýněmi. Trhy, v horším případě supermarkety, jsou v těchto dnech plné nejrůznějších druhů dýní. Pokud se vám zrovna nechce vláčet domů pětikilovou dýni, je tu menší druh - dýně Hokkaidó. Podobně jako z jiných dýní se dá využít na mnoho způsobů: do koláče, zapéct se sýrem, vylisovat do džusu nebo použít na dobrou, hustou polévku. Před nedávnem jsem se došmákla opravdu dobrého receptu od Peťule, vyzkoušela jsem ho několikrát a trošku upravila. Jestli máte doma dýni a momentáně netušíte, co s ní, nebo máte jen chuť vyzkoušet něco nového - co spolehlivě zahřeje, nevýjde draho, je do 40 minut hotové i s přípravou, a nemá ke všemu moc kalorií, Peťule s Larší vřele doporučují číst dál..

Alexandr Borodin: Vědec a skladatel (I)

28. října 2011 v 16:14 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy

Alexandr Porfirjevič Borodin

(1833 - 1887)


Z chemické laboratoře ke Knížeti Igorovi


Počátkem 19. století v Petrohradě žil gruzínský kníže Luka Stěpanovič Gedianov (či snad Gedevanišvili?). Pocházel ze starého a vlivného rodu a byl velice bohatý. Se svoji manželkou se už léta nevídal. Když mu bylo necelých šedesát, setkal se s třiadvacetilou Avdoťjou (někdy také Jevdokijí) Konstantinovnou Antonovovou, která pocházela z obyčejné důstojnické rodiny, a začal s ní v ústraní žít. Po dvou letech společného života, 12. listopadu 1833, se jim narodil syn Alexandr.

Ruské impérium: Stvoření teroru (XI)

26. října 2011 v 18:51 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  Z historie ruského terorismu

KONCE VELKÝCH REVOLUCIONÁŘŮ:

Osudy hlavních strůjců atentátů na cara Alexandra II. jsme již úspěšně rozšifrovali. Konce hlavních hrdinů známe. Zbývá nám si říct, jak dopadly vedlejší a méně známé postavy tohoto ruského dramatu.

Hrajte mi Šostakoviče! Une autre année est passée..

23. října 2011 v 21:28 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  La vie de Larisa Larcher

Une autre année est passée.. Mais je suis toujours là!


Hrajte mi Šostakoviče!

Ne pleurez pas, mes amis. Riez! Parce que je suis toujours là.
Vous vous plaignez que je n'écris pas. J'écris. Rarement. Mais je suis toujours là.
Pensez à moi. Aujourd'hui, c'est 23 octobre. Mais je suis toujours là.
Aujourd'hui.. le plus cruelle jour de l'année.. Mais je suis toujours là.
Jouez Shostakovich, s'il vous plaît..

Proč je Laruška i po setkání s Václavem Klausem hrdá humanistka..

4. října 2011 v 22:36 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  La vie de Larisa Larcher

"Vstávej, přijede Santa!" zařval kdosi na spící Laršérovou. Vždycky, když mám v ústavu na sedm, tak pravidelně spím. Kdo by nespal, že?

"Cože? Jakej Santa?" štěkla naštvaná a probuzená Laršérová.

"No Santa přece!"

"Co?" nechápala Larší. Mé mozkové závity ráno pravidelně stávkují a rozlišující schopnosti se blíží nule. (Už se mi stalo, že jsem si spletla jogurt s pleťovým krémem.)

"Klaus, vole!"

Jasně, Klaus. Podobná kachna, jako když se rozšířilo, že máme ředitelské volno a čučeli jsme tam plných osm hodin.