Alexandr Borodin: Vědec a skladatel (I)

28. října 2011 v 16:14 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  (Ne)známé osudy

Alexandr Porfirjevič Borodin

(1833 - 1887)


Z chemické laboratoře ke Knížeti Igorovi


Počátkem 19. století v Petrohradě žil gruzínský kníže Luka Stěpanovič Gedianov (či snad Gedevanišvili?). Pocházel ze starého a vlivného rodu a byl velice bohatý. Se svoji manželkou se už léta nevídal. Když mu bylo necelých šedesát, setkal se s třiadvacetilou Avdoťjou (někdy také Jevdokijí) Konstantinovnou Antonovovou, která pocházela z obyčejné důstojnické rodiny, a začal s ní v ústraní žít. Po dvou letech společného života, 12. listopadu 1833, se jim narodil syn Alexandr.



Situace knížeti neumožňovala anulovat manželství a znovu se oženit, ani se přiznat k otcovství dítěte. Aby byl skandál ve vznešené rodině ututlán a nedostal se k veřejnosti, nechal Luka dítě zapsat jako syna svého sluhy, nevolníka Porfirije Ionoviče Borodina a jeho manželky Taťjany Grigorjevny. Alexandr tak získal příjmení Borodin a nové otčestvo Porfirjevič. Zároveň se de facto stal nevolníkem svého biologického otce.

V postavení nevolníka Alexandr strávil sedm let. Roku 1840, těsně před smrtí, dal Luka Gedianov svému synovi a milence svobodu a koupil pro ně čtyřpatrový dům, aby měla jeho druhá rodina důstojné místo k žití. Alexandrova matka se časem provdala za vojenského lékaře Kleinekeho. Rodný list uvádějící jména manželů Borodinových pečlivě schovala a začala Alexandra vydávat za svého synovce.

Díky pochybnému původu a nevyjasněným rodinným vztahům bylo pro malého Alexandra nemožné, aby mohl navštěvovat jakoukoli veřejnou školu. Veškeré vzdělání musel získat doma od soukromých učitelů. Alexandr získal navzdory všemu velmi kvalitní a všestranné vzdělání, naučil se všechny předměty, které by jinak absolvoval na gymnáziu. K tomu se naučil plynně francouzsky, italsky, anglicky a německy.

Malý Alexandr měl dvě velké vášně. Tou první byla hudba. Už od osmi let se věnoval hře na flétnu a na klavír, od třinácti se učil hrát na violoncello. Svůj hudební talent ukázal Alexandr Borodin velmi brzy. První skladbu napsal v devíti letech. Polka se jmenovala "Helen". Ve třinácti vytvořil své první hodnotné dílo Koncert pro flétnu a klavír.

Druhou největší zálibou po hudbě byla pro Alexandra chemie. Postupně u sebe v pokoji nastřádal sbírku baněk, střiček, lahví a dalších druhů chemického skla. Ve třinácti letech už měl doma menší laboratoř, ve které experimentoval s nejrůznějšími látkami a prováděl chemické pokusy. Alexandr se nadchl pro vědu a zcela propadl kouzlu chemie, která zastínila i jeho hudební talent.

Alexandr Borodin

Možnost věnovat se chemii na odborných a vysokých školách však narážela na stejnou zeď, jako když se chlapcova matka snažila dostat syna na gymnázium. Musela proto požádat manžele Borodinovy, aby nechali Alexandra zapsat oni. Po řadě peripetií doprovázených úplatkářstvím se podařilo Alexandra Borodina roku 1850 zapsat na jako studenta lékařské fakulty Lékářsko-chirurgické akademie v Petrohradě.

Alexandr studoval výborně a bez problémů. Po obhajobě disertační práce v roce 1856 pokračoval ve studiu chemie pod vedením Nikolaje Nikolajeviče Zinina. V březnu 1857 byl Alexandr zařazen mezi ošetřující lékaře ve Druhé vojenské nemocnici v Petrohradě. Seznámil se mimo jiné s mladým důstojníkem Modestem Petrovičem Musorgským, který si v nemocnici léčil svá zranění.

Modest Musorgskij jako mladý důstojník

Po prvních letech praxe Alexandr odjel jako většina jeho spolužáků na tři roky do zahraničí. Mnozí z nich se stali pilíři ruské vědy: Dmitrij Mendělejev, Alexandr Butlerov nebo Ivan Sečenov. Mladý Alexandr Borodin odcestoval do německého Heidelbergu.

V Heidelbergu se téměř ihned po příjezdu spřátelil s dalšími nadějnými ruskými chemiky. Jeho novými přáteli se stali Dmitrij Mendělejev, V. Savič a V. Olevinskij. Savič s Olevinským však brzy zemřeli, aniž by se stačili proslavit. Přátelství Borodina s Mendělejevem přetrvalo a vydrželo oběma vědcům celý život.

Nikolaj Zinin, Borodinův učitel chemie

Roku 1860 se Alexandr zúčastnil mezinárodního Sjezdu chemiků v Karlsruhe, kde byl poprvé jasně definován pojem atom a molekula. V roce 1860 odjel spolu s Mendělejevem do Itálie, kde navštívili Janov a Řím. Mendělejev se poté vrátil zpátky do Heidelbergu, Borodin pokračoval do Paříže, kde zůstal až do jara 1861. Ve Francii se věnoval vědě, navštěvoval zdejší knihovny, ale nezapomínal ani na hudbu. Skládal především písně a komornější skladby, z nichž některé pronikly i na veřejnost.

Na jaře 1861 se Alexandr vrátil zpět do Heidelbergu, kde navázal na výzkum v chemických laboratořích. Po večerech chodil s přáteli do města, navštěvoval koncerty a operní představení. Během jednoho z koncertů se Alexandr seznámil s mladou klavíristkou Jekatěrinou Sergejevnou Protopopovou. Jekatěrina však trpěla vážnou plicní chorobou, pravděpodobně tuberkulózou, a v Německu byla na léčení. Měla mimořádný cit pro klavír a absolutní hudební sluch. Seznámila Alexandra Borodina s moderními, romantickými autory. Alexandr se učil hrát skladby Frédérica Chopina a Roberta Schumanna. S radostí poznával nové hudební směry, nové autory a nové možnosti v komponování hudby.

Jekatěrinino zdraví se bohužel nelepšilo a vyžádalo si změnu klimatu. Na radu Alexandrova známého v Heidelbergu mladá klavíristka odjela do Itálie, do města Pisa. Alexandr ji doprovázel již jako snoubenec. V Pise se seznámil s představiteli tamější univerzity a znovu se začal věnovat chemii, když rozpracoval práci o fluoridech. Během pobytu v Itálii napsal i jedno ze svých nejznámějších děl, Klavírní kvintet v c moll. Do Heidelbergu se Alexandr s Jekatěrinou vrátili až v září roku 1862.

Konec I. části

ZDROJE: 1., 2., 3., 4., 5.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama