Březen 2012

Mdáá, ja geolog!

19. března 2012 v 21:53 | Larisa Laršérová (навсегда мадам Бьёрндален) |  La vie de Larisa Larcher
Salute!
Chtěla jsem dneska poslouchat Čechomor, ale nějak to nezvládám. Především proto, že jsem si pod sebou asi definitivně a nedobrovolně podřízla větev svázanou se vším, co by mohlo připomínat Křesťana. Zvlášť jejich Hrušku. Kdo ví, kdy budu mít odvahu ji zase poslouchat. Křesťan ji tak žral a mě tak bavilo ji zpívat. A ten jeden okamžik asi půl minuty před koncem skladby, aww! Asi si ju hnedtak nepustím. No něco se nepovedlo, co už.

A tak jsem přeladila na soundtrack Karamazových. Ivan Trojan je nefalšovaný bůh a kdykoli si přehrávám scénu začínající "padne morálka jako zanikají geologická období" udělala bych úplně všechno. Přitrouble se usmívám na obrázek s OEB. Dobrých dvacet minut jsem z něj dostávala ten pitomej vodoznak, kterej jsem sice nakonec úspěšně oddělala, ale místo něj tam zůstal flek velkej jako půlka Norska. Hlasitě se řehtám matice. Zatím nepropadám, takže cajk. A sumýruju nejzajímavější události posledních dní. Mám kolikrát pocit, že můj život má asi zvláštní zálibu v magickém realismu, protože nějak pochybně kopíruje kousky Márqueze a míchá do nich útržky z Čingize Ajtmatova. Ach Labutě nad Issyk Kulem.. Ach hovno všedního života..