Srpen 2014

Podej mi magnézium, Rišáre.. (III)

9. srpna 2014 v 4:14 | Larisa Laršérová |  La vie de Larisa Larcher

Podej mi magnézium, Rišáre.. (III)


Zbývaly poslední dvě hovnozkoušky. Díky mé neochvějné schopnosti očíhnout terén opět dvě nejtěžší. Každý ráno jsem s mokrým ručníkem na hlavě sepisovala taháky do syntaxe a snažila se najít seznam knih, který by byly co nejkratší a ideálně jsem je měla doma. Páchala jsem šílené výpisky, vůbec nevěděla, jestli to k něčemu bude, nebo to bude zase na hovno jako půlka věcí, co dělám na MF. Spoléhala jsem na poezii, u níž by si neměl myslet, že si zapamatuju všech sto básní ze sbírky Z plamene a jasu, to přece nejde. Neměl si by si to myslet, Laro? Ale samozřejmě, že si to myslet může a se vší pravděpodobností to taky udělá. Potom zamáváš kapesníčkem a zapadneš po hlavě do pivnice k Ričrdovi, odkud tě nevyhodí ani zavíračka. Suše jsem tam narvala Jesenina a dokonce vydávala každou minikrátkou poému Puškina jako samostatně vydané dílo. Byl to risk, ale už mi to bylo šumák. Když jsem si pročítala otázky z prvního termínu, bolestně jsem si uvědomovala, že jsem z knihy, o níž byla moje práce, přečetla asi 50 stran. Ostatních 1000 se mi dařilo okázale ignorovat. Pezzo di merda.